Republiko, kam teď?
Má též jednat o přijetí Lisabonské smlouvy, tedy o tom, zda se dobrovolně vysuneme na periferii Evropy anebo zda zůstaneme její integrální součástí. A také má hlasovat o příspěvku České republiky ke kolektivní obraně kontinentu. Jsou to všechno témata prvořadé váhy. Od civilizovaného zákonodárného tělesa by se dalo čekat, že se budou hledat styčné body a rozpory budou aspoň na čas odsunuty. Příkladem takového civilizovaného chování budiž počínání nově zvoleného amerického prezidenta Baracka Obamy, který do svého týmu zařazuje rivaly, jako je Clintonová, nebo přímo lidi z opačného tábora.
Je tedy smutné, že demokratická opozice opřená o opozici destruktivní víc myslí na to, jak namydlit Topolánkovi schody, než na to, jak provést vládní loď nebezpečnými útesy. Že se snaží torpédovat i samotný program schůze sněmovny, je opovrženíhodné, podobně jako populistické Paroubkovy nápady na řešení krize, jako je vybírání více peněz od daňových poplatníků na selhání finančních trhů a obnovení progresivního zdanění. Více pochopitelný je nápad komunisty Dolejše, aby vláda vyjednala protikrizová opatření s odbory. Tedy s tou složkou společnosti, která má absolutně nejmenší pocit odpovědnosti vůči ekonomickému stavu země. Něco takového se dá od komunisty čekat. Ale nad Paroubkovými nápady nelze než žasnout.
