Rekviem za pomazánkové máslo
Od seskupení typu Evropská unie čekáme zásadní rozhodnutí týkající se kontinentálních záležitostí. Bylo by kupříkladu dobré, kdyby bylo možno standardizovat evropskou železnici, aby vlak vypravený z Varšavy dorazil s nákladem do Lisabonu bez překládání a přepřahání lokomotivy. V tomto řádu je zavedení měnové unie. Ale pomazánkové máslo? Orel much nelapá, Brusel by měl mít pomazánkové máslo za hranicí rozlišovací schopnosti zájmu.
Jsou tu ale jiné rysy věci samé. Pomazánkové máslo není máslo. V Barmě dělají pivo z palmové šťávy. Jakpak by se asi tvářili U Tygra, kdyby jim tam ten mok načepovali? Je to pivo? Není. Je tuzemský rum rum? Není, je to bramborový líh s chemickou trestí plus státní daně. Zákazník by asi měl právo dostat za svoje peníze náležité zboží, tedy máslo, když kupuje máslo, a rum, když kupuje rum. No a když se o to nestará národní stát, postará se o to nadnárodní organizace. Argument, že pomazánkové máslo je naše národní specialita, neobstál, protože nejde o národní specialitu, ale o podvodný marketingový trik. Imitace není uherák, pomazánkové máslo není máslo.
No a nakonec, je to opravdu dosti velká prkotina, aby se u nás kvůli ní udělal bugr.
