V obci Hlubyně na Příbramsku demontovali ve čtvrtek odpoledne telefonní budku, údajně poslední v republice. Údajně říkám proto, že bych nevyloučil, že se ještě někde nějaká najde.
Dokonce vím o jedné, ale to je červená anglická budka a má ji v obci Lhota nedaleko Břežan zástupce britské automobilky Morgan, pan Jan Zvelebil. Telefonovat se z ní dá, jenom mobilem:-).
Telefonní budky mám spojené s dětstvím. Byly to docela důkladné dřevěné stavby. Na podlaze byl rošt, když jste vstoupili, on se maličko pohnul a rozsvítila se žárovka. Další budčinou znamenitostí byl telefonní seznam, připoutaný k poličce těžkým řetězem. Býval hodně orvaný, protože občané se nenamáhali opisováním čísla a trhali ze seznamu celé stránky. Uličníci rádi rozebírali sluchátko a vytahovali vložku, takže ve sluchátku nebylo nic slyšet. Sluchátka byla těžká, bakelitová, kabel měla v ohebné pancéřové trubce, jako bývá na sprše. Takřka každá budka ostře páchla močí, protože namnoze sloužila jako pisoár.
Budku jsem používal ještě začátkem devadesátých let. To už se vyskytovali podnikaví lidé oblečení do fialových sak, obtěžkaní několik kilogramů vážícím mobilním telefonem té první generace, jestli se nepletu, tak první trojčíslí bylo 601. Potom nastoupily opravdové GSM mobily a předčíslí bylo 602 a to mám já dodnes a nevzdal bych se ho ani za svět.
Takže skáceli poslední budku, prý z ní dva roky nikdo netelefonoval. Kdyby se mělo skácet a zrušit všechno, co nikdo nepotřebuje, to by se v republice provětralo…
Nějak mi na mysli vytanula melodie z filmu Což takhle dát si špenát… Dovede mi to někdo vysvětlit?
Asi dovede. Tak toho nechám, protože jsem chtěl, aby tahle glosa byla o budce a ne o politice. I když poslední výkony toho špenátu by za potupnou glosu určitě stály.