Reforma s roztrženou kapsou
V čistě obecné rovině je třeba změnu vládního postoje uvítat. Nevole byla široce založená, emotivní i odborně založená, a je tedy správné a zdravé, že vláda změnila svůj koncept. To je dobrá zpráva. Teď ta horší: s perspektivou zajištění ve stáří lidí, kteří zestárnou v roce 2040, 2050 a později, to nemění vůbec nic. Problém totiž je v tom, že je to neřešitelné reformou, nýbrž vztahem lidí k vlastní budoucnosti, samozřejmě v závislosti na postoj státu. Občan má plné právo nevěřit vládě nos mezi očima. Státní aparát je nejhůř fungující struktura v této zemi. Každý veřejný záchodek je efektivnější a k občanovi vstřícnější a v poměru cena – výkon výhodnější, než kterákoli instituce v gesci státu. Tvrdou ruku dokáže uplatnit vůči občanovi, nikoli vůči jiné instituci, ať soukromé nebo veřejné. Ty vybájené soukromé fondy spravující po desítky let peníze příštích penzistů, to je panna uprostřed bordelu. Byly státy, například Maďarsko, které z moci úřední donutily občany svoje prostředky vložit do chřtánu těchto institucí. V případě Maďarska následovalo znárodnění. Nebýt to tak vážná věc, bylo by to k smíchu. Stát je absolutně nedůvěryhodný partner a nelze mu věřit vůbec nic. Stabilitu měny nezajistí, jako nezajistí nic. Je to parazitní organizace, bez níž se bohužel nelze obejít. Co s tím?
Občan samozřejmě musí myslet na zadní kolečka a připravovat se na stáří, což rozumný člověk dělá už teď bez státní intervence. A musí doufat, že – než dojde ke hrobu – ten nedůvěryhodný podnik jménem stát si neklekne. Za dobu mého života se to stalo – podle toho, jak se to vezme – třikrát až čtyřikrát, starší občané zažili i víc kotrmelců.
Horlivá Francie
Francie jako první stát uznala povstaleckou vládu v Libyi. A co když to Kaddáfí ustojí? A kdo to je, ta nová vláda v Libyi? Nevíme o ní mnoho, leda to, že by bylo dobré bombardovat jejího protivníka dle náhledu Václava Havla.
Kalouskova aféra
Je to pitomost. Nahlíženo ze všech stran.
