Jak je krásné být v demokratickém státě disidentem! Takzvaný chrastavský střelec Pavel Vondrouš se objevil ve Vídni krátce před příjezdem prezidenta Klause a sebrala ho rakouská policie. O své místo v médiích má Vondrouš postaráno. Pak ho Rakušané pustí a on dál bude rozdávat svoje rozumy a nestane se mu nic. Chtěl opakovat svoji hru s pistolkou? Žádnou u něho nenašli. Je to podle všech známek preventivní zadržení.

Což lidem určitého typu dá námět k řečnění o gestapu, KGB, policejním teroru, orwellovském státě, ta aktivistická mantra je dlouhá, předlouhá.

Ve skutečném policejním státě by se nikdo s pistolkou nedostal ani dva bloky od potentáta a kdyby se mu to i povedlo a zkusil by svoje kousky, zmizel by v base a spolu s ním by byla zničena jeho rodina a mašinérie by sešrotovala každého, kdo by jen špitl. Lidé typu Vondrouše neriskují prakticky nic.

Je naprosto v pořádku, že po tomto člověku rakouští policisté sáhli. Je to jeho volba. Těží ze svobodného prostoru v demokratické společnosti. Jeho přínos veřejnému diskursu je nulový.

Nicméně i takoví lidé k demokratickému systému patří. Je dobře se před lidmi jeho typu mít na pozoru. Oni někdy sahají po opravdových zbraních, nejen po špuntovkách. Je to jen otázka míry sebestřednosti, narcisismu a přesvědčení o unikátnosti osobní pravdy.