V souvislosti s volbami se pravidelně vyskytuje řada klišé. Tak například je politik s významnou podporou veřejnosti označován za populistu a pokud má úspěch větší, než je pokládáno za žádoucí, je to označeno za varování. Ať volby v Rakousku dopadnou jakkoli, už po prvním kole byly předmětem zkoumání a komentářů a olepeny klišé.

Proti sobě stojí Norbert Hofer za Svobodné a Van der Bellen za Zelené. U vesla zabydlení socialisté a lidovci pohořeli. Hofer je populista, podle prvního klišé, a jeho postup do finále je varování dle druhého klišé. Ať volby dopadnou tak či onak, jak dlouho tahle klišé vydrží?

Van der Bellen vyrukoval s dalšími klišé, našim uším jsou důvěrně známá. Hofer je podle něho zpátečník a reakcionář, kdežto on a jeho Zelení prezentují pokrok. Reakcionářů a pokroku jsme měli plné uši až do listopadu 89. Pak se nějak o reakcionářích a pokroku přestalo mluvit. Možná je to škoda. Bylo by dobře si připomenout, co vše bylo pokládáno za pokrokové. Tohle klišé, tato nálepka, byla aplikována na vše, co se hodilo do krámu ruskému impériu.

Není náhoda, že kandidát Zelených tenhle obnošený prapor zvedl. Zelení hrají v současné společnosti velmi obdobnou roli jako komunisté v epoše minulé. Jsou to vykonavatelé jediné pravdy a jen oni a nikdo jiný není správcem této pravdy. Ústřední současný bod jejich učení je iracionální, a přitom si hraje na vědeckost – ano, Marx byl vědec a komunismus si dal přílepek vědecký komunismus. Zelení sociální inženýři jsou tu od toho, aby ovlivňovali počasí. Podporuje je věda, konkrétně část klimatologů existenčně závislých na grantech, tedy na penězích ze státní pokladny. Kdo je proti, je reakcionář.

Evropská unie se vzdala někdejších cílů ve stylu „dohnat a předehnat“. Teď už usiluje o změnu klimatu a nastolení rovnosti. Tento koncept podporuje van Bellen, nelíbí se Hoferovi. Van Bellen je pokrokový, Hofer je reakcionář. To je široký rámec volby, před kterou stojí rakouský volič.

Výsledky budou mít velký význam daleko za rakouské hranice. Pokud vyhraje Hofer, euroskeptik vstoupí do klíčového úřadu elitní země Osmadvacítky, kde jsou si všechna zvířata rovna, ale některá jsou rovnější než ta ostatní a nejrovnější je Německo. Pokud vyhraje van Bellen, bude to vzpruha pro pokrokové síly napříč kontinentem usilující o více občanské společnosti, více rovnosti, více ochrany menšin, více alternativního čehokoli.

Vliv to pochopitelně bude mít i na naši politickou scénu. Přitom si nedělejme iluze, že Hoferovo vítězství by bylo pro Česko nějaká výhra. Na Rakousko máme i jiné vzpomínky než na perfektní sjezdovky a na cyklostezky kolem Dunaje.