Rakousko coby předsednická země bloku se ostře vyhradilo proti všem pokusům stanovit povinné rozdělování uprchlíků. Vyznělo to jako varování před jednáním ministrů vnitra Unie, které začíná dnes. Rakousko také odmítá migrační pakt OSN, který má být aklamačně schválen v marockém Marakéši. 

Střední Evropa jako takřka celek se vymezuje proti snahám nechat dveře do Evropy pod nejrůznějšími záminkami otevřené a tvářit se při tom, že je všechno v pořádku.

Odpor Středoevropanů má další dopady dovnitř Unie. Roste napětí mezi Francií a Itálií. Francie má v restriktivní policie bohaté zkušenosti v minulosti a její protiimigrační opatření jsou dalekosáhlá. Italové odklonili pašerácké proudy více na západ a ty teď směřují ke Španělsku. Je ale otázka, jak dlouho to budou Španělé snášet, než dojde k posunům na jejich politické scéně. Ta situace si skutečně žádá evropské řešení. Ovšem ne takové, jaké odmítá Rakousko coby momentálně mluvčí i dalších středoevropských zemí.

Není totiž pravda, že celosvětové řešení sociálních problémů spočívá v masivním stěhování do zemí, které jsou na tom ekonomicky lépe. To může mít jen jediný následek, že se tyto země přestanou mít ekonomicky lépe, že přestanou fungovat a to vyvolá napětí, střety a následně extremismus. Kam vedou utopické experimenty, vidíme v těchto dnech ve Francii. To je předobraz Evropy za pět, za deset let, pokud nenastoupí jinou cestu.

Rakouský postoj je podnět k tomu, aby to udělala.

Co se učí děti

Nedávná zpráva BIS varuje před mnohými riziky přicházejícími z Ruska a Číny. Mluvčí tajné služby Štícha sdělil tisku, že problematická je i školní výuka, která bazíruje na adoraci národního obrození a panslovanském mýtu. Nuže, o panslovanském mýtu jsem neslyšel. Pokud jde o národní obrození, toto tvrzení zapadá do souvislosti s tezemi o toxičnosti vlastenectví. 

Ale pozor, komunistická indoktrinace v minulém režimu nepodporovala národní obrození. Zejména normalizační vymývárna mozků byla v tomto ohledu jednoznačná a když tenkrát Čs. televize točila seriál o F.L. Věkovi, bylo to vnímáno jako neslýchaně odvážný počin. Jak vidno, národní obrození už se dostává do hledáčku BIS. Možná se dočkáme druhého vyhnání Karla Havlíčka Borovského do Brixenu.