Na konci devatenáctého století se o Zanzibar ucházeli Britové a Němci, Britové ostrov nakonec získali výměnou za Helgoland. Tohoto rozhodnutí pak hořce litovali v obou světových válkách. Pokud by byly základny německých ponorek na Zanzibaru, bylo by Spojencům určitě lépe.
Rozhořčený sultán se pak odebral do svého lidového paláce a svolal vezíry. Buď mu to došlo samotnému, nebo je obava z předčasných voleb mezi socialistickou věrchuškou ještě o několik stupňů silnější, ale pár hodin nato byl znovu ochoten jednat.
Každý, kdo hrál někdy šachy, dobře ví, že nejsilnější hrozbou mezi vyrovnanými hráči a pozicemi nejsou tahy, ale hrozby tahem a ohrožení, která z nich plynou. Nejsilnější hrozbu, které čelí Topolánek, je ztráta kreditu a tím i voličské přízně díky komplotu s ČSSD, ať se bude jmenovat jakkoli. Nejsilnější hrozbou, které čelí Paroubek, je vyvolání předčasných voleb. Jeho nedělní řečnická otázka u Václava Moravce "Kdo by tam také přišel?" má velmi pravděpodobnou odpověď: Všichni, kromě voličů ČSSD! Voliči socialistů jsou nejméně disciplinovanými, jednorázový bonus strašením "ODS mínus" se vyčerpal a Paroubkova povolební politika mnoho sympatií nepřináší. K cejchu sjednotitele levice by ještě přibyla poznámka "houby mu platné". Z pěti parlamentních stran byl volební výsledek komunistů a lidovců stlačen na samo tvrdé jádro, zelení, okouzleni vlastní důležitostí, se cítí na onačí vrcholy a ODS má jednak šanci na doplnění o voliče, kteří ještě zůstali u SNK-ED nebo US, jednak má voliče disciplinovanější a (pokud to Topolánek nezvrtá) také více motivované.
Další úterý povolebních vyjednávání skončilo dříve, než začalo. Paroubek žádal jednání mezi čtyřma očima, kde by se mohly projednávat i nejfantastičtější varianty a nejpragmatičtější obchody, Topolánek trval na setkání delegací všech stranických špiček. Právě proti nařčení z takových dohod potřebuje alibi.
Jiří Paroubek tento postoj ODS vyhodnotil jako velmi neslušný vůči ČSSD.