Ještě pár dnů budeme mít dost příležitostí k přemýšlení o české politice a o povaze lidí, kteří ji dělají. Parlament žije čekáváním dvou důležitých hlasování. To první rozhodne, zdali se parlament rozpustí a vypíší se nové volby. Pokud návrh na rozpuštění neprojde, parlament rozhodne o důvěře či nedůvěře Rusnokově vládě. Ta zemi povede do příštích řádných voleb, tedy více méně rok.

Vyvstává zde řada otázek a některé se týkají racionality, jiné pak charakteru.

Nejdříve k té racionalitě.

Nečasova vláda zřejmě zlomila všechny rekordy v neoblibě u veřejnosti (antigrossovská kampaň "stydím se za svého premiéra" se týkala výhradně finančně nejúspěšnějšího sociálního demokrata), nicméně Nečasův argument, že jeho vláda vždycky nakonec důvěru v parlamentu získala, byl racionální a zcela legitimní. Prolézala soutěskou hlasování s odřenými zády a ušima, ale to je v naší politice spíš pravidlo než výjimka. Sestřelit vládu dokázala až policejní jednotka.

Racionální a slušný krok navrhuje sociální demokracie – vypsání nových voleb. Byla by to logická a důstojná reakce na vše, co se stalo. Nečasovi se koalice dávno před svou policejní popravou rozpadla na jakési účelové souručenství. K tomu by se měl vyjádřit volič: komu dá důvěru pro nastávající období? Tak by asi měl uvažovat ten, kdo nepovažuje demokracii za prázdné slovo.

Jak ovšem víme, politiku tvoří lidé se svými lidskými zájmy a lidským charakterem. Post poslance je prestižní a výnosný, i toho slušného, který nečachruje mandátem a nenechá se uplácet a .nevyhledává lukrativní bokovky v dozorčích radách státních podniků. Racionalita na úrovni lidské poslanecké pozice vede k úvaze, jaké jsou šance toho kterého poslance v příštích volbách. Někteří mají nulovou, někteří půl na půl, někteří jistou, jenže mají v partaji kamarády, kteří pozici na volitelném místě jistou nemají.

Když toto vezmeme v úvahu, vyvstává tu vize: raději vládu čertovy babičky, než předčasné volby.

Rusnokova vláda má tedy docela slušnou naději na to, že projde. Znamenalo by to monumentální pozvednutí prestiže Miloše Zemana a ze Sobotky by se stal pouhý Bohouš Vyskoč, který by za pětikorunu rád zamečel a opakoval, že cíle Rusnokovy vlády se shodují s cíli sociálních demokratů a že je to vlastně jedno.

Ale i to by mělo svoji racionalitu. Jen té slušnosti a důstojnosti by v tom bylo pomálu.