Šéfpirát Ivan Bartoš už se cítil být natolik silný v kramflecích, že se vypravil na obhlídku bruselských institucí, aby se přesvědčil, jak mu to tam bude slušet, až tam začne premiérovat. Dopadlo to tak, že vlastní členové doporučují vyhodit Mikuláše Ferjenčíka od kormidla loďky předvolební propagace. Dosavadní korunu všemu nasadil Ivan Bartoš, když pohořel v duelu s ministrem Karlem Havlíčkem v pořadu Prima Partie Terezie Tománkové.
Ten pořad si můžete pustit zde, ale zase takový trhák to není. Formální postřehy: Havlíček klidný, ruce na stole, dělal si poznámky po vzoru Václava Klause, Bartoš měl ruce pod stolem, pořád se koukal dolů a občas se usmíval, to mu asi někdo poradil, že to dobře vypadá. Havlíček mu vpálil rozvrat veřejné dopravy ve Středočeském kraji, urážlivou prezentaci Pirátů v Ústeckém kraji a samozřejmě nezapomněl na výlev poslance Profanta o bělošských páprdech s fašizujícími sklony ovládajících sněmovnu. Bartoš útočil jen obvyklými agrofertími argumenty a Havlíčkovy ataky odrážel jen chabě. Nicméně, střízlivě uváženo, výsledek nebyl pro něho tak katastrofální, aby to opravňovalo k výzvám k odchodu, jak to činí Alexandr Mitrofanov v Právu (zde). Stěží přesvědčil nepřesvědčené, ale členy fanklubu Pirátů nejspíš potěšil, jak to Havlíčkovi natřel.
Faktem ovšem zůstává, že hvězdnou hodinu má Pirstan dávno za sebou, Bartošova šance na vedení vlády je mizivá a bylo by tomu stejně, i kdyby si poslanec Profant nechal svoje řeči o bělošských páprdech od cesty.
Zde má teorie: ANO převzalo od sociální demokracie její obvyklou agendu pečovatelství ve stylu „každý dostane přidáno“. Piráti (nechme stranou STAN) se chopili praporu levicového liberalismu – chabou ručkou jím mávali i sociální demokraté, ale jeden Dienstbier liberální jaro nedělá. Zbytková sociální demokracie tedy vsadila na tradiční jistotu a spoléhá na to, že ji podrží tolik věrných, aby to vydalo na parlamentní účast.
Takže Piráti coby levicoví liberálové, jakou mají šanci v postkomunistickém Česku? Vždyť i Zelení jsou levicoví liberálové a ti zažili krátkou epizodu dokonce vládního angažmá, když je podpořily instituty pro vytváření veřejného mínění. Přirozeně jim ale náleží něco mezi dvěma a třemi procenty – kdežto v takovém Německu mají nenulovou šanci získat i vůdčí křeslo v kancléřství. Proč by tedy měli Piráti mít zásadně větší podporu, když jsou totéž v černém? Zmocnili se Prahy (vyhrála zde ODS…) a Hřibovy výsledky v roli primátora dělají Pirátům více škody, než plky poslance Profanta o bělošských páprdech.
Úplně na závěr ještě k té besedě. Krom toho, že držel ruce pod stolem a pořád koukal někam dolů, vypadal Bartoš směšně. Zjevně není na sako a kravatu zvyklý. Havlíček, ten vypadá jako autentický ministerský prďola, kdežto Bartoš v tom sáčku se kroutí a rozčiluje, jako když učedníci z druhého ročníku pošlou svého premianta do ředitelny, aby tam přednesl stížnost na kvalitu hnědé omáčky v jídelně. Ano, Piráti jdou dolů a ta dvě tři procenta by jim mohla slušet..