25.10.2021 | Svátek má Beáta


Diskuse k článku

Pýcha předešla pád

Šéfpirát Ivan Bartoš už se cítil být natolik silný v kramflecích, že se vypravil na obhlídku bruselských institucí, aby se přesvědčil, jak mu to tam bude slušet, až tam začne premiérovat. Dopadlo to tak, že vlastní členové doporučují vyhodit Mikuláše Ferjenčíka od kormidla loďky předvolební propagace. Dosavadní korunu všemu nasadil Ivan Bartoš, když pohořel v duelu s ministrem Karlem Havlíčkem v pořadu Prima Partie Terezie Tománkové.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Václavíková 18.8.2021 21:19

Jiří Hlavenka jako vždy nesmírně trefně:

1. Způsob reagování vlády (tj. Babiše) byl nepřekvapivý a opakoval posté stejný vzorec. V situaci, kdy Babiš není jistý co má dle kritérií politického marketingu udělat (jiná kritéria pochopitelně nemá) otálí s jasnou odpovědí a strká před sebe další lidi ať to vezmou na sebe. Tak to bylo s poskytnutím útočiště spolupracovníkům našich vojáků - nevěděl, jestli to jeho voličstvo vezme jako import džihádistů nebo jako hanebnou zradu na těch kteří nám pomáhali a nereagoval. Až přišla silná reakce veřejnost, nechal si zmapovat hlas na sociálních sítí včetně toho, že "principiální" Okamurův postoj nebyl tentokrát oceněn dokonce ani jeho příznivci (!), okamžitě otočil korouhvičku a začal tam posílat jedno letadlo za druhým.

A znovu musím opakovat, že je děsivé a ostudné, že nám může vládnout takovýto naprosto bezpáteřný, bezhodnotový, zbabělý, amorální člověk. To je pro mě ještě horší než jeho odborná nekvalita a manažerské diletanství, a všichni co jsou s ním v této partě, by si měli uvědomit, že to padá úplně stejně i na ně. Na "taková byla doba" a "jenom jsem plnil příkazy šéfa" jim nikdo nenaletí. Vědí do čeho šli a jsou tam dobrovolně.

J. Václavíková 18.8.2021 21:20

2. Jen na okraj si dovoluji poznamenat, že všechny soudy hlásající, jak se vše v zemi vrátí ke starému (tj. k vládě Tálibánu 1996-2001), mně přijdou jako zatím nevyargumentované a spíš emotivní. Nikdy se nevstupuje do stejné řeky. 20 let je dlouhá doba a změnila se země (přece jen zde byla vystavěna docela silná infrastruktura - zdroje citují 14 000 infrastrukturních projektů, zhruba polovina z peněz "kolik nás stál Afghánistán" šlo právě do výstavby, nikoli "na armádu"). Země - především velká města - se přece jen za těch dvacet let posunula, i ekonomika země rapidně vzrostla (dle World Bank o 500% za posledních dvacet let), trojnásobně vzrostla gramotnost žen atd. Je to jiná země než za předchozí vlády Tálibánu a tiše doufám, že i když si o tálibech opravdu iluze nedělám, tak že se k předchozímu středověku fakt nevrátí.

J. Václavíková 18.8.2021 21:22

3. Afghánská lekce je pro vyspělý svět dost krutá a měla by vést k znovu-definování postojů v těchto situacích. Tedy, například:

- máme se i nadále pokoušet o "vývoz demokracie", tedy usilovat o demokratizaci dosud nedemokratických států, a pokud ano, jak přesně?

- jaké jsou nepřekročitelné hranice nepřijatelnosti jiných režimů a co z toho vyplývá například v možné ekonomické spolupráci s nimi?

V tomto soudím, že na první otázku je odpověď ano: jistě se nemusíme stydět sdělovat okolnímu světu sdělovat a ukazovat na příkladech, v čem je demokratické zřízení dobré. Jistě k tomu můžeme přidat měkké nástroje, jako je například kulturní a ekonomická spolupráce: to že země s vysokou úrovní demokracie mají vzájemně prospěšné vztahy bez dalších bariér, zatímco pro další země to (odstupňovaně) neplatí, považuju za správné. Nepřekročitelnou hranicí pak vnímám takový rys jiného režimu, který je v zásadním rozporu s základními lidskými právy a svobodami, "Listina" v tomto dává dobrou odpověď a je pro mě vlastně vyšším imperativem než "demokratičnost" režimu. Červená linie odděluje země, se kterými demokratický svět spolupracuje, od těch, se kterými tak vědomě nečiní. A měl by to takto stavět bez výjimek, protože pokud to pro někoho platí a jiného ne, ztrácí morální autoritu (a pak mu zbudou už jenom ty bombardéry, což je docela smutný stav). Mám na mysli například vztah k Saudské Arábii, která například (ale nejen) pošlapáváním práv žen neměla být nikdy mezi těmi, "se kterými se bavíme" a Čína se přinejmenším za svoje chování k Ujgurům, za likvidaci demokratického Hong-Kongu (přičemž se smluvně zavázala k opaku), právě tak jako Rusko za veškeré hanebnosti Putinova režimu měly na tomto seznamu ocitnout také. Obávám se nicméně, že "it's the economy, stupid" opět získá navrch.

P. Milan 18.8.2021 21:26

No, je to hlavinka ... :-P

P. Jirkovský 18.8.2021 21:35

Přesné. Následovat by měla přesná definice toho "vocaď-pocaď". Tedy v případě, že by to k něčemu bylo, zájmy jsou a budou různý a dokážou se manifestovat v nejrůznějších polohách. Dokladem je třeba lavírování a mnohdy překvapivý pindy nejvyššího velitele ČR a jejích ozbrojenců.

J. Václavíková 18.8.2021 21:39

Zajímavý názor. Třeba by i ta globalizace mohla být vocaď pocaď.