Komentátoři nás ujišťují, že opuštění této smlouvy (CFE) de facto nic neznamená, protože válka se dnes tanky a děly vyhrát nedá, aspoň tedy při střetu vyspělých zemí. Střízlivého pohledu nebyli schopni pouze dva levicoví komentátoři v Právu, z nichž jeden, poměrně uznávaný Alexandr Mitrofanov, si dovolil dokonce takovou nehoráznost, že za původce všeho zla označil ODS a přirovnal její vstřícnost k americkému návrhu na postavení radarové stanice k devótnosti Jakeše a celé KSČ vůči Moskvě. Nicméně objevily se i rozumnější názory, například že krok ruské strany bychom měli brát téměř jako malichernost, protože Rusko a zbytek Evropy jsou na sebe vzájemně ekonomicky vázány, takže Putin neohrozí toky finanční do Ruska a ropné na Západ, nebo že je to jen trochu přehnaná reakce na záměr Američanů postavit u nás a v Polsku protiraketovou základnu.

Evropa nyní nebude moci kontrolovat pohyby ruských vojsk a není jisté, zda družice dokážou objevit případné rozmístění ruských balistických raket v oblasti Kaliningradu. Tento arzenál přitom nebude odpovědí na nějakých deset antiraket bez explozivní hlavice, tyto zbraně už budou znamenat přímé ohrožení Evropy. Ne snad, že by rakety rozmístěné na vzdálenějším ruském území znamenaly menší hrozbu, ale nejsou aspoň používány ve smyslu vztyčeného prostředníčku. Pozornosti komentátorů, kteří Putinovo odstoupení od CFE berou na lehkou váhu, zřejmě ušlo, že ruský prezident usilovně zbrojí. Před nedávnem představil světu na letecké show v Moskvě svou nejmodernější leteckou techniku, v dubnu slavnostně spustil na vodu atomovou ponorku nové generace nesoucí balistické rakety s jadernými multihlavicemi, přičemž dalších pět podmořských plavidel tohoto typu v různém stupni rozestavěnosti má ještě v záloze, a takové rakety Topol-M také nespadly z nebe...

Bývalý agent KGB se nebojí naší protiraketové ochrany, proti stovkám ruských střel by stejně byla neúčinná. Nic takového, Putin pro sebe a pro svého nástupce buduje novou, z jelcinovského popela vstalou supervelmoc, která se svou silou chce přinejmenším rovnat někdejšímu Sovětskému svazu. Poté, co vyčistil vnitřní politickou scénu, obrátil pozornost do tzv. blízkého zahraničí (bývalé svazové pobaltské republiky) a nyní už začíná diktovat i Evropě a Spojeným státům. V evropských dějinách 20. století má ostatně přinejmenším dva velké vzory a podle všeho by je rád překonal... My můžeme jen litovat, že se nedokáže zaměřit na skutečné nebezpečí, které může být namířeno jak proti západní Evropě či Severní Americe, tak proti samotnému Rusku. Vladimír Vladimírovič by se tedy měl přestat vymezovat vůči evropským státům a měl by pohledět spíš ke svým jižním hranicím, kde Bushovým přízviskem "darebácký" lze označit leckterý muslimský stát. Pokud totiž existuje nějaká globální hrozba, pak z této oblasti. A nejžhavějším kandidátem na rozpoutání konfliktu je Írán, proti kterému ovšem Rada bezpečnosti nemůže uplatnit své sankce v plné míře jen kvůli ruskému vetu.

Nebylo by tedy načase přestat konečně Spojené státy označovat za největšího nepřítele světového míru a upřít pozornost směrem na východ? To bychom ale od antiamerických levičáků asi chtěli příliš.