První střet
Dientsbier by musel získat sociální demokraty a zelené - to by asi nemusel být zas tak moc velký problém. Horší by to bylo s lidovci, jejich kluzkost a nevyzpytatelnost je těžko uchopitelná. Ale i tentokrát rozhodnou komunisté disponující dostatečně velkým blokem hlasů. Kdyby disidenta a politického vězně Dientsbiera podpořili, upevnili by obraz, který se snaží veřejnosti podstrčit, obraz moderní levicové strany, nezatížené minulostí. Zároveň by ale oslabili vazby na minulost - a právě z těchto vazeb žijí. Dientsbier by jistě nedostal podporu všech komunistů, ale některých by dostat mohl.
I Klaus ji od nich dostal.
Dientsbierova slabina tkví v jeho bytostném intelektualismu. V tom je podobný Havlovi. Nenávidí zjednodušování a slogany jsou mu protivné. Jenže, co je to platné, politika stojí a padá na heslech a na této trapné skutečnosti coby politik klopýtl a zavdal tím Klausovi důvod k lacinému žertu. V první půtce zvedl prapor evropanství. Klaus ho stačil dostatečně poplivat, takže už není tak přitažlivý, jako býval. Musel by do výbavy přidat ještě další zbraně a nástroje, aby přesvědčil tu rudo-oranžovo-černo-zelenou chasu, že on bude ten správný správce palety.
