Zápas o změnu způsobu volby rad České televize a Českého rozhlasu skončil v prvním čtením ve sněmovně vítězstvím vládního tábora. Předmětem zápasu byla především televizní rada. Ta má v současnosti 15 členů, nově jich má být 18. Teď členy volí jenom sněmovna, nově by měla dvanáct volit sněmovna a šest senát. Změnilo by se i to, že navrhovat kandidáty by nemohly nově založené spolky, možnost navrhovat by měly jen ty které fungují deset let.

Přímý vliv na obsah rady nemají, nicméně schvalují rozpočty a volí generální ředitele. O to tady běží především, hlavně proto, že příští rok končí volební období Petra Dvořáka – zde dodám, že nejlepšího ředitele, jakého kdy naše televize měla a který ji přivedl dosud nevídanému rozkvětu. Ten ovšem v poslední době vadne kvůli ekonomickým těžkostem, jako jiné podniky musí i televize šetřit a přes inflaci rozpočet zůstává stále na stejné úrovni.

Opoziční tábor na novinky útočí argumentem, že jde o pokus přeměny televize na vládní televizi, kdežto naopak navrhovatelé argumentují, že novinka nezávislost upevňuje.

Ošidná je už na první pohled motivace zapojení senátu. Ten je z mnoha důvodů v podstatě jednobarevný a aktuálně tedy jde na ruku vládě Petra Fialy. Proto tolik křiku, jelikož je zřejmé, jaký typ kandidátů bude senát preferovat. Jenže příští volby velmi pravděpodobně vyhraje opozice, především ANO, ledaže vy nastal zázrak, skončila válka a vrátil se blahobyt. Ovšem to je ten bumerangový osud změn zákonů, změn ušitých na aktuální rozvržení sil. Účelovost změny je tedy zjevná a argument, že je to ve prospěch nezávislosti je přinejmenším nepochopitelný.

Důležité ale je, aby si veřejnoprávní média uchovala věrohodnost a nestrannost. Účelové manipulace s volebními pravidly k tomu neprospívají. Doufejme, že nedojde k vážnějším škodám. Kdyby se totiž televizi podařilo vážně poškodit, těžko by ji někdo – až budou klidnější poměry – dal dohromady. Je to složitý organismus a nějaké jeho zmrtvýchvstání je mimo realitu… kdyby k uchřadnutí došlo.