Socialista Josep Borrell si coby představitel unijní zahraničí politiky nechal vytahat nos a uši od ruského ministra zahraničí Lavrova. Když nedlouho potom prasklo, že ruští jamesové bondové vyhodili v Česku do povětří muničák, Borrell vzkázal, že není doba na to zvyšovat napětí. Teď tu máme pirátský únos letadla Raynair na lince z Atén do Vilniusu.
Letadlo bylo uneseno do Minsku a byl z něho vyvlečen opoziční novinář. Při únosu asistovala běloruská stíhačka a na palubě byli podle prvních zpráv agenti KGB. Jaká bude reakce Evropské unie?
Dá se čekat leda tak zpřísnění normy na výkon vysavačů, aby si Evropa udržela pozici lídra v boji proti tání antarktického ledu. Ursula von der Leyen sice v neděli napnula svaly, když takzvané odklonění letu klasifikovala jako únos, ale už následujícího dne je ticho po pěšině.
Střízlivě uváženo, všechny tyto příklady slabošské neschopnosti jen ukazují, že od Evropské unie nemá cenu čekat něco, co nemůže poskytnout. Pokud čekáme ráznou odpověď, tak fakticky čekáme, že bude reagovat jako stát, jemuž soused napadl hranice. Jenže EU není stát a státem bohdá se nestane. To, čím by měla být, je prostor usnadňující rozvoj členských států, podporující vzájemný obchod. Prostor, kde se sjednocují technické normy a odstraňuje mezistátní byrokracie. Kde jednotlivé státy nebrání vzájemnému styku na jakékoli úrovni. Současný stát nestát očividně nefunguje. Nelze tu čekat, že někdo oželí zlámané euro za zájmy nějakého Česka nebo nějaké Litvy. Nezbývá, než aby se každý postaral o sebe a své zájmy hájil tak, jak umí.
Pokud se tedy Unie skutečně zachová podle očekávání slabošsky, není třeba žádných velkých věšteckých schopností k odhadu, že na další provokace ze strany orientálních autokracií, ať je to Bělorusko, Rusko nebo Turecko, se můžeme v dohledné době těšit.