Petr Fiala nasadil v předvolební kampani slogan, že konečně máme premiéra, na kterého můžeme být hrdí. Už to mě podnítilo k pochybnosti, jestli mu trochu nešíbe. Hrdí na premiéra byli po válce Britové, načež poslali ve volbách Churchilla k ledu. Proč bychom měli být hrdí na premiéra? Mohu být hrdý maximálně na sebe, když třeba vyhraju v soutěži o pojídání jahodových knedlíků. Ale ani v tomto ohledu mi Petr Fiala nepomůže.

Ale budiž, pořád máme úsloví, že když se nepochválím sám, nepochválí mě někdo jiný. Jenže přichází další nepochopitelný počin. Fiala poslal slovenskému premiérovi Ficovi dopis. Vyzval ho, aby přestal blokovat sankce a připomněl, že máme s Ruskem společnou zkušenost.

Tak především. Máme sice s Ruskem společnou zkušenost, ale Česko ji má zásadně horší než Slovensko. Zvláště po invazi v roce 1968 se Československo stalo Slováky ovládanou ruskou kolonií se všemi výhodami pro slovenskou stranu a není divu, že i po pětatřiceti letech se Slováci ohlížejí na východ jinak než my. Nicméně, otázka zní, proč to ten Fiala dělá?

Musí být opravdu v koncích s úsudkem, pokud si myslí, že jeho dopis stáhne Fica z ruské sféry přitažlivosti. Dopis může mít pozitivní vliv na úzké jádro obdivovatelů Petra Fialy, nejlepšího premiéra českých dějin, na kterého můžeme být hrdí.

Jsem upřímně zvědavý, co z Fialovy myšlenkové dílny ještě vypadne, aby přimělo nejít k volbám i takového realistu, jako jsem já.