Vysvětlení je jednodušší. Uznání separatistické provincie samostatným státem ohrožuje i jejich státnost. Od Španělska by se chtěli odtrhnout baskičtí separatisté a kdy se probudí maďarští separatisté v podunajské pánvi je jen otázka času. Francouzská vláda si měla včas uvědomit, že existuje jakási Korsika, která by se mohla též stát velmi pěkným samostatným státem, jehož noví vládci, dnes učitýlci a advokátíci, zítra otcové národa, by se s chutí přisosli na mezinárodní penězovody. Což je prs, k němuž jistě spějí lačná ústka kosovských učitýlků a advokátíků.

Naše vláda dosud neví, jelikož jí není jasno, před kým se víc a dřív posírat: před Američany? Pak by bylo dobře se k nesmyslu připojit. Před Rusy? Pak by bylo dobře zaujmout principiální odmítavé stanovisko. Před Evropou? Pak horlivě ano. Před kým ještě? Možná, že někde zaštěká pes, i pak by byla krásná příležitost k posrání se. I my měli svoje Kosovo, jmenovalo se Sudety. Táž Francie, která uznává "samostatné Kosovo" (samostatné, avšak neschopné vlastní ekonomické existence), provedla totéž nám. Před sedmdesáti lety. V Mnichově. I to by mohl být dobrý důvod k odmítnutí uznání "samostatného Kosova". Že nechceme jiným udělat to, co udělali jiná nám, že o našem území rozhodli o nás bez nás.