To byl takový chtip o tom, jak ti dva šli kolem rybníka a jeden se vsadil s druhým, že spolkne živou žábu. Vsadili se o tisícovku a on tu žábu spolk. Ten, co prohrál, se pak vsadil taky o tisícovku, že spolkne žábu. Vyhrál a šli dál a po chvíli jeden povídá: „Poslyš, a proč jsme ty žáby žrali?“

Základním principem ten chtip sedí na aktuální ukrajinskou krizi, samozřejmě za předpokladu, že se nesplní predikce amerických tajných služeb, že Rusové vtrhnou ve středu na Ukrajinu. V pondělí večer oznámili, že manévry končí a že vojska to zabalí. Co z toho vyplyne, pokud se to opravdu stane a vojska odtáhnou do kasáren a život půjde dál, jako ti dva šli dál v tom chtipu podle rybníka, nikdo nevyhrál, zato jeden i druhý měl vzpouzející se žábu v žaludku?

Absurdní byl sám začátek krize. Rusové ji vyvolali pod záminkou, že chtějí zamezit vstupu Ukrajiny do NATO, přičemž vstup Ukrajiny do NATO nebyl na pořadu dne a v tom se nezměnilo nic od roku 2008, kdy NATO v rámci politiky šíření dobra lehkomyslně Ukrajině naznačilo otevření dveří, aniž by to mělo reálně v úmyslu. Rysy absurdity ale nese i konec krize – pokud, jak řečeno, opravdu končí a vojáci se vrátí do kasáren.

Rusové přece nikdy neřekli, že do Ukrajiny vtrhnou, naopak, opakovali, že to nemají v úmyslu a pokud se vrátí, dokáží, že nemluvili naplano. Naopak šaškovskou čepici si může nasadit americký prezident Biden se svým vedením, kdy předpovídal začátek války na středu a stahoval diplomaty a vyhrožoval, že nedovolí Němcům kupovat ruský plyn. Ukázalo se, že síla je na té straně, která je ochotna a připravena bojovat, což byli Rusové, nikoli NATO a z celého paktu nejméně Německo, vůdčí evropská mocnost. Vyděšení Západu, akční neschopnost, nejednota, to vše vyplynulo na povrch – takto bude Putin vyústění krize vykládat, pokud krize opravdu končí.

Naprosto ale nejde o Putinovo jednoznačné vítězství, naopak. NATO ožilo, vojáci vyklepali z maskáčů naftalínové kuličky. Švédsko a Finsko oživily zájem o vstup do aliance, severní křídlo bylo posíleno alianční vojenskou přítomností. Západ projevil přinejmenším verbálně připravenost k tvrdým sankcím – a kdyby Rusové opravdu překročili hranice, Nord Stream 2 by pravděpodobně byl neudržitelný, přinejmenším pro dohlednou dobu. Což by, mimo jiné, mělo tu výhodu, že nesmyslnost Green Dealu by se prokázala dřív, než jak dlouho to potrvá, když se bude flikovat pomocí plynu.

Ve smyslu propagandy dovnitř mohou tedy obě strany mít dost argumentů pro vítězný jásot.

Dalo by se to tedy klasifikovat jako zbytečný humbuk (opakuji, pokud to opravdu končí, což není jisté). Každopádně je to poučení, že „rozšiřování NATO“ má smysl, jen pokud je podloženo absolutně silným odhodláním obhájit ten krok vojenskou mocí se všemi důsledky až do atomové války. Což v případě Ukrajiny a Gruzie neplatilo v roce 2008, stejně jako v roce 2022. Jestli je tu tedy skutečný poražený, pak je to koncept exportu dobra a hodnot v duchu „konce dějin“, koncept gest, které nejsou podložené hlubokým odhodláním použít ten proslulý velký klacek.

Ostatně, Evropa žádný takový klacek nemá, tak by se do podobných avantýr neměla pouštět.