V mediálním popředí je nyní aféra kolem paní Heleny Válkové, prezidentem Zemanem navržené na post ombudsmana. Celá ta věc je lidsky citlivá a jen ten, kdo je zasvěcen do všech podrobností, si může troufat na silný názor. Nicméně jako vzdálený pozorovatel bych rád přispěl jednou drobností. Podstatnou.

Inteligentní informovaný občan asi ví, že Josef Urválek byl prokurátor v procesu s Miladou Horákovou atd., atd. Nejsem si ale jist, že pouhá znalost faktů zde vystačí. Josef Urválek byl figura natolik výjimečná, že se od ní distancovali i ti, kdo ho vykonavatelem svých zrůdných rozhodnutí ustanovili. Z jistého úhlu pohledu to byla postava hodná Shakespearova génia ke zpracování do dramatického tvaru.

Byl to zplozenec pekla, a peklo samo, když už mu nebyl užitečný, se od něho distancovalo. Procesy se probíraly dávno před rokem 1968, Urválek byl středem zájmu, tehdy žil. Byl to prostě vyvrženec - a v méně kultivované společnosti, než byla ta československá, by skončil špatně. On špatně skončil, ale vlastní rukou.

Urválek byl zosobněním zla a kdybych se měl pokusit o paralelu, tak byl takovým symbolem, jako byl doktor Mengele symbolem nacismu. A teď si zkuste představit, že v paralelním světě Hitler vyhrál, je po válce, nastal klid a vy jste lékař a sloužíte s Mengelem v ordinaci. A v časopise vyjde článek, kde jeho jméno figuruje vedle toho vašeho.

Je to všechno strašně nespravedlivé, ale spravedlivost není to, co by si dějiny hýčkaly. Urválek skončil tak, že by ho v dobách, kdy byl na světě ještě pořádek, nepohřbili na hřbitově. Ti, co ho zosobněním zla vytvořili, skončili v klidu a hojnosti, nikomu se nic nestalo, ani po předání moci v roce 1989 nebyl nikdo potrestán. Aktuální chabé pokusy o zjednání průchodu práva jsou spíše komické, v lepším případě symbolické.

Nicméně, být jakkoli spojen s Urválkem je osudové. To si patrně měla paní Válková uvědomit a ze scény tiše odejít. Nic se jí nestane. Na celou věc se rychle zapomene. Jenom nebude ombudsmankou, což není to nejhorší, co se člověku může v životě stát.