Primátor s klaunskou čepicí
Ještě nedávno veškerou vinu za průtahy i případné zrušení stavby svaloval na generálního ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka. Jako kolovrátek přitom opakoval, že za soutěž ani za stavbu nenese žádnou odpovědnost, že to není jeho investice, úskočně k tomu dodával „ať si to Ježek vypije“ a tvrdil, že si nedovede představit, že by najednou otočil názor o 180 stupňů.
Týden se ale sešel s týdnem a další obrat pana primátora byl na světě – prý se dohodl s ředitelem Ježkem... K tomu, aby se dílo podařilo, dokonce sestaví komisi, a to kvůli něčemu, co lze - bez komise - vyřešit během pěti minut na zasedání zastupitelstva: změnu územního plánu kvůli pozemku určenému pro chobotnici. Ani změna územního plánu, ani nic jiného není v pravomoci primátora, natož nějaké komise. Kdyby bylo, jistě by do ní byli přizváni lidé nejpovolanější – odborníci přes knihovnictví. Místo toho ale máme platit architekty, památkáře a právníky, kteří se budou scházet za jediným účelem - aby si pan Bém mohl nad celou záležitostí umýt ruce a stát se opět miláčkem národa. Pokud totiž komise rozhodne, že postavení knihovny na Letné nic nebrání, pan primátor radostně zavýskne a vykřikne, že je šťastný, že to tak krásně dopadlo. Pokud ale komise otočí palec dolů, Pavel Bém nasadí zkormoucený výraz, svěsí ramena a smutně prohlásí, že se sice snažil, ale hlasu odborníků se podřídit musí. V obou případech bude před veřejností z obliga. Takovému jednání se říká alibismus – komise, která o ničem nerozhoduje, je pouze zástěrkou pro Bémovu nemohoucnost a neschopnost.
Všechno výše napsané je ale stále nepodstatné a nedůležité. Připomeňme, že vždy a v první řadě jde o peníze – v případě knihovny o miliardy. Zprvu se hovořilo o dvou, pak o třech a nyní už si ptáčkové štěbetají o pěti miliardách, které má stavba spolknout.
Málokdo si povšiml jedné události, která měla na další průběh jednání o knihovně zásadní význam. Poté, co primátor svalil veškerou vinu a starost o peníze na hlavu ředitele Ježka, tento nelenil a vyrazil na návštěvu. Kupodivu ale za žádným členem vlády, od které potřebuje peníze, nezašel. Ředitel Ježek začátkem minulého týdne navštívil palác Blaník na Václavském náměstí a pohovořil s podnikatelem Romanem Janouškem, touto investiční eminencí hlavního města, osobou, která prý má na Pavla Béma – eufemisticky řečeno – nemalý vliv.
Jak jsme se mohli přesvědčit, stačil jediný rozhovor s panem Janouškem a pražský primátor změnil názor, takže během pár dní můžeme čekat z jeho úst prohlášení „Když knihovnu, tak jedině od Kaplického! Když v Praze, tak jedině na Letné!“ Je jen otázkou času, kdy Kalousek či Topolánek na výdaj v řádu miliard kývnou – knihovna se postavit musí, ať si to Pražáci přejí nebo ne, protože prostory Klementina nepostačují už teď, natož v budoucnu. Peníze se ovšem budou muset najít ve státním rozpočtu, nikoliv v rozpočtu hlavního města, takže magistrát a jeho primátor do toho nemají co mluvit. Naopak premiér a ministr financí se z tohoto úkolu nevyvléknou, třebas se pan Topolánek zaklíná, že knihovna je na jeho žebříčku hodnot někde poblíž nákupu tkaniček do bot. To jen Pavel Bém se neustále zviditelňuje, zatímco na jeho názoru by správně mělo záležet asi tolik, co na názoru uklízečky z Wilsonova nádraží, protože vše se stane bez jeho aktivní účasti: ostatně vždyť ani na zasedání poroty nijak moc nechodil, ačkoliv měl, a nechával se tam zastupovat nevoleným úředníkem. Čili pokud pan primátor s něčím nesouhlasí, může si za to do značné míry sám.
Říká se, že za neuvěřitelnou činnorodostí pana Béma stojí výše zmíněný podnikatel Janoušek, ovšem dosud ho za Bémovými zády žádný novinář prokazatelně nenašel, aspoň ne tak, aby to obstálo u nezávislého soudu. Je-li ovšem na takovém šprochu něco pravdy, pak bychom se měli ptát, kdo vlastně v Praze vládne. Jsou mezi námi jednotlivci, kteří přirovnávají hlavní město k cirkusu. Pokud bychom se tohoto příměru drželi, pak se zdá, že primátor Bém v něm hraje jen špatně zvládnutou úlohu smutného šaška, který se motá uprostřed manéže, komicky diriguje okolo pobíhající poníky a snaží se obecenstvo přesvědčit, že nejdůležitější figurou pod šapitó je on. Jenže cirkus neřídí klaun, ale principál – a ten divákům většinou zůstává utajen, protože do manéže vkročí zcela výjimečně a vždy jen na chvíli...
