Je typické a tudíž i smutné, že sociální demokracie nemá takové mechanismy, aby jasně řekla: ano, tohle jsou primárky a utkají se Stanislav Křeček a David Rath. Boj, který je zřejmý a všimne si ho i ne moc pozorný divák, musí být utajený. Rozhodne ho až v pátek tajné hlasování. Do té doby budou probíhat jednání, samozřejmě taky tajná. Z organizace pražských socdemáků už prosakují zprávy o nátlaku a strachu. Paroubek chce do čela Ratha, tedy nestraníka. Křeček ale není v sociální demokracii žádný nýmand. Je to člověk, který leží jako žába na prameni všech pokusů o nastavení normálních tržních poměrů v bydlení. Udělá ochotně harakiri (někomu jinému, než sobě), jen aby prosadil další a ještě další ochranu lidí, kteří si lebedí ve zvýhodněných tarifech. Jenže to je princip sociálně demokratického fungování. Ano, tržní hospodářství, protože je výhodné a efektivní. Jenže do něho zaklesneme výhody a výjimky a směrnice a buzerace, aby ti, kdo nás volí, se těšili z výhod a nesli menší díl nevýhod.
Tento týden bude v pražské organizaci ČSSD rušno. Pokud by měl zvítězit Křeček, bude to silná rána pro Paroubka, který až dosud řeže jeden zářez do pažby za druhým. Pokud zvítězí Křeček, bude to v důsledku silná rána pro sociální demokracii. Křeček je ztělesněním toho, co je na sociální demokracii protivné až odpuzující: demagogie, zastrašování, fígle - a to vše, abych získal "oběd zdarma", tedy bydlení na úkor někoho jiného.