Rozklad Okamurova Úsvitu by mohl posloužit jako voličovo poučení. Tedy, přesněji, jako poučení pro ty voliče, kteří dříve naletěli Bártově Vévéčkům nebo Sládkovým republikánům. Tentokrát naběhli na Okamurovy rasistické projekty a uvěřili, že zvolí stranu, která vystěhuje cikány do Indie. 

Po Okamurových šosech se do sněmovny vyšplhali jinak neznámí a bezvýznamní lidé a ti teď udělali vzpouru a s Okamurou se rozešli a chtějí se osamostatnit, eventuálně připojit k jinému subjektu. Tedy, chtějí vlézt do solidního podniku, aby mohli v poslaneckém akváriu plout i po příštích volbách. V nich Úsvit s nejvyšší pravděpodobností zhasne.

Bude zajímavé sledovat následující divadlo. Oni mohou založit vlastní stranu a ta se pak bude prezentovat jako strana parlamentní. Což je sice legální, leč neslušné a zatím se to neukázalo jako moc produktivní. Mohli by také přestoupit jinam a tam by je museli nejdřív chtít. Vzhledem k tomu, že současná koalice docela slušně drží přes všechny nevyhnutelné otřesy, nemohou posloužit jako jazýček na váhách, takže jejich cena je velmi nízká.

Právě tak jako jejich osobnostní kvocient. Kdo volil Zemana, mohl vědět, že volí sebestředného tlučhubu propadlého alkoholu a nikotinu. Informací bylo dost. Kdo volil Okamuru, věděl, že volí populistického šíbra. Informací bylo taky dost.

Takže pro napáleného voliče by současná fraška mohla být poučením.

S tou výhradou, že poučitelnost je ve veřejném životě velmi nedostatkové zboží.