Prezident Miloš Zeman se v posledních dnech dvakrát politicky vyjevil. Opakovaně oznámil, že pojede s Petrem Fialou stěhovat naši ambasádu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma a výslovně podpořil kandidaturu Andreje Babiše.
Ono druhé vyjevení překvapující není, symbióza těch dvou byla jednou z charakteristik fungování předchozího kabinetu. Obecně se soudí, že se Zeman chce postarat o svůj hradní gang a že doufá v Babišovu vlídnost vůči Mynářovi a Nejedlému. Zde je zbytečno spekulovat, politika pojmy jako je „vděčnost‟ nezná, jsou jenom zájmy a jakmile Zeman vytáhne paty z Lán, všechno bude jinak.
Zajímavější je ale to první vyjevení. Ambasáda v Jeruzalémě?
Zemanův pozitivní vztah k Izraeli patří k výrazně pozitivním rysům jeho politického rejstříku, a kdo ctí politiku zahájenou Janem Masarykem, těžko bude hledat vůči naší ambasádě v Jeruzalémě věcné námitky.
Nicméně zůstává faktem, že vláda nerozhodla o přesunu ambasády, ministr Lipavský se vyjádřil proti projektu, ambasáda není v soukromém vlastnictví ani Miloše Zemana, ani Petra Fialy. Toto opakované oznámení je tedy třeba vnímat jako nátlak, a je namístě se ptát, kterým směrem je vynaložen.
Zatím známe jen jeden bod Zemanova dopisu Ježíškovi, co by chtěl pod stromeček: jmenování předsedy Ústavního soudu. Podle doslovného znění ústavy je to v jeho kompetenci, nikdo z jejích autorů ovšem nepředpokládal, že by nějaký prezident mohl být tak velký chrapoun, aby se pokusil ukrást svému nástupci jednu z jeho klíčových pravomocí. Zeman naznačuje,že by se toho neštítil. Vyvolal by první ústavní krizi už bezprostředně po předání úřadu, ano, byla by to ústavní krize.
Dovolí vláda ješitnému starci na odchodu do zapomnění, aby si na konto deseti let prezidentských ostud a proher připsal aspoň jeden jediný úspěch? Výměnou za to, že bombu ve vedení Ústavního soudu neodpálí...