Prezident Pavel vystoupil na veřejnosti se svým shrnutím čtvrteční série schůzek s předáky parlamentních stran, vládních i třech opozičních. Co řekl, je zajímavé, nikoli však rozhodující: podstatné je, jak vše vidí zmínění předáci, a ne, jak jejich postoje prezident interpretuje: toto je konstatování, nikoli kritika.

Podstatné téma prezidentova projevu, opakuji, prezidentova projevu k médiím je podpora všech stran našemu členství v EU a NATO. Nejblíže výhradám má SPD, která trvá na právu vystoupit, pokud rozhodne referendum. Pokud ale je to tak, jak prezident říká, a partaje skutečně tento postoj drží, hlavně obě hlavní opoziční, ANO a SPD, pak vřískot varovné polnice Petra Fialy zní jaksi do prázdna. Podle Fialy chce Babiš republiku připojit do ruského chomoutu, v jakém už kluše Slovensko a Maďarsko. Kdyby tedy to bylo tak, jak prezident říká, rozdíly by byly v praktickém přístupu ke státním úkolům: kéž by to tak bylo, kéž bychom měli standardní demokratickou politiku. Vždyť přece v rozdílech řešení konkrétních úkolů by měl být obsah politické práce a volič by měl rozhodovat, jaké řešení odpovídá jeho představám.

Takže znovu, toto není výhrada, to je konstatování.

Dále prezident na tiskové konferenci mluvil o tom, že způsob ukončení války na Ukrajině jednoznačně ovlivní bezpečnost České republiky na roky, možná desetiletí dopředu, stejně jako stav celé Evropy. To, že jednotlivé strany se liší v přístupu, do jaké míry podporovat Ukrajinu, je podle hlavy státu také legitimní. „Ale nikdo z nich nezpochybňuje, že výsledek války bude mít na nás dopad a že je nutné dělat vše pro to, aby mírová jednání vedla pokud možno k rychlému výsledku i za cenu toho, že budou uzavřeny nějaké kompromisy,“ cituje prezidentova slova ČTK.

V tom je ale zaklíčována změna postoje SPOLU i STAN. Prezident varoval před nadějemi na drtivé vítězství Ukrajiny završené předvedením Putina před soud v Haagu už brzy poté, co se konflikt rozvinul do standardní poziční války. Tento svůj postoj drží trvale. Je přece zřejmé, že za stávajících okolností není bezvýhradné vítězství jedné nebo druhé strany reálné. Fialova vláda ale deklaruje jako jeden z mála svých úspěchů právě podporu Ukrajině. Aby podpora byla jaksi okázalejší, předkládá jako cíl vizi vítězství. To se s pojmem kompromis vylučuje. Ušlechtilé slovo „kompromis“ v reálu znamená vzdát se území. Krymu určitě, území Ukrajiny které je nyní Rusy ovládané taky. Co dál? Nedobyté zemí až po Dněpr? Tak nějak to dopadne.

To vše je ve hvězdách a opravdu výsledek ovlivní Evropu na dlouho dopředu, jak to prezident konstatoval. Přesto je těžké zbavit se dojmu, že výsledek jednání poněkud natřel pastelovými barvami, jakými malíři malují růžový sad. Kdyby totiž to bylo tak, jak to z jeho brífinku vyplynulo, nastávající volební kampaň by pozbyla bojovnosti.

Což se nedá čekat, až dozní prezidentova ukolébavka, zase uslyšíme ryk „bitvy o vše“.