Ve srovnání s jinými prezidenty má ten náš značně omezené pravomoci. Když vidíme, co provozuje Donald Trump, můžeme si říct „zaplať pánbu‟. Nicméně pověření sestavit vládu k významným pravomocem české hlavy státu bezpochyby patří. Na serveru Novinky o tom hovořil Petr Pavel. Není žádný důvod nepověřit po podzimních volbách sestavením vlády někoho, kdo bude nejen vítězem voleb, ale dokáže také jednoznačně získat podporu ve Sněmovně, řekl doslova. Zkusme se nad těmi slovy zamyslet.

Vítěz voleb, to je jasný pojem. Vítězem je ten, kdo získá nejvíc hlasů. Tady není velký prostor k dohadům. Zatím všechny prognózy předvídají vítězství ANO. Andrej Babiš usiluje o to, aby mu vítězství umožnilo nadpoloviční většinu pro ANO ve sněmovně – a to by pak nemělo Petru Pavlovi dělat rozhodovací problémy.

Zatím to ale na vítězství tohoto typu nevypadá. ANO bude zřejmě odsouzeno ke koaliční vládě, přitom jeho koaliční potenciál je omezený v důsledku dlouhodobě hloubených příkopů. Z obou stran hloubených, dodejme hned. Babiš se bude muset s někým spojit. Tím se dostáváme k detailům, ve kterých se skrývá ďábel.

Co prezident udělá, když většina bude malá? Podívejme se do minulosti. Prezident Miloš Zeman odmítl nabízenou stojedničkovou většinu k sestavení vlády v červnu 2013, po pádu vlády Petra Nečase. Tehdejší koalice ODS, TOP 09 a LIDEM, která disponovala těsnou většinou 101 hlasů v Poslanecké sněmovně, navrhla na post premiérky Miroslavu Němcovou. Zeman však tento návrh ignoroval a místo toho 25. června 2013 jmenoval předsedou vlády Jiřího Rusnoka, jehož kabinet byl označován jako „vláda přátel Miloše Zemana“. Bude prezident Pavel pokládat eventuální stojedničku za „jednoznačnou podporu‟? Od jakého čísla začíná jednoznačnost? 102? 103?

Vláda Václava Klause padla v prosinci 1997 kvůli jednomu hlasu a naopak Stanislav Gross důvěru v dubnu 2005 získal opět o jeden hlas. Navíc, prezident nemůže vědět dopředu, jak hlasování o důvěře navrhované vlády dopadne. Takže shrnu, ve formulaci „jednoznačně získat podporu‟ má prostor k eventuální ústavní kreativitě.

No a v druhém plánu je zde otázka, kdo půjde s vítězem voleb do koalice. Preference naznačují, že se do parlamentu dostanou subjekty, o kterých se můžeme domnívat, že jejich zaměření jsou v rozporu s hodnotami vyznávanými Petrem Pavlem (vyjádřil jsem to hodně diplomaticky). Co když třeba ten partner bude kryptokomunistické Stačilo!, které nenávidí Petra Pavla a očerňuje ho jako bývalého komunistu, přičemž bývalý činitel NATO a generál vystupuje jako otevřený protivník ruského fašismu, přiznaného spojence Stačilo! Řekl jsem to nediplomaticky. Stačilo k pochopení propletence? Takže ještě jednou: jak se Petr Pavel zachová, když ANO plus Stačilo! hodí sto jedničku…. nebo víc?

To všechno uvidíme. Zatím preference vycházejí tak, že je to mezi oběma Česky hodně vyrovnané. Z nich plyne nevyžádaná rada pro prezidenta Pavla: vyražte si ven na motorce, teď si tím lámat hlavu nemá žádnou cenu.