Nemívám ve zvyku se holedbat, co jsem správně předvídal, ale teď mi to nedá. Miloš Zeman odmítl přijmout rezignaci ministra kultury Staňka. 16. května jsem zde napsal: Nechá si Miloš Zeman ujít příležitost utkání s tím, čemu se říká kulturní fronta? Pokud Staňkův návrh na odstoupení přijme, budou tu vážné obavy o jeho zdraví. To by nebyl on.

Kromě toho jsem napsal, kdo přijde po Staňkovi: Kdopak přijde na jeho místo? Běda tomu, koho načapají, že čte knihu, nedejbože sbírku básní! Také by bylo dobré se ptát v přítomnosti darebného novináře, jaké i se píše ve slově babyčka. Kdo ví, těžko předjímat, zdali by i to stačilo. Ta kádrová nouze je příliš veliká. Budou muset losovat, budou tahat sirky a kdo vytáhne zlomenou, půjde holt dělat toho minystra. Na nezbytně krátkou dobu do nejbližší ostudy.

Teď už víme, kdo zlomenou sirku táhl: je to starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda (kdo to proboha je… jo, místopředseda sociální demokracie… co to proboha je, sociální demokracie, oni to ještě nezabalili… ne, ale pracuje se na tom). Předseda ČSSD Jan Hamáček, který šlamastyku zavařil tím, že nejdřív Staňka podržel a pak ho vyhodil (= přiměl k abdikaci), v tanci slona v porcelánu pokračuje. Na abdikaci trvá a vybízí premiéra, aby Staňka odvolal. Připomenu, že Staňkovo odvolání mělo deklarovaný cíl zklidnění situace. Toto zklidnění situace vypadá v praxi tak, že Hamáček přiměl Babiše k Sofiině volbě. Buď se Babiš bude vykrucovat, že mu do nějakého Staňka nic není a ať si to socdemáci vyřeší, protože mají gultůru v gesci, anebo Babiš Staňka vyhodí a pak nastane konflikt s Hradem. 

Toto Hamáčkovo uklidnění situace tedy opravdu může skončit rozpadem vlády a vyhlášením předčasných voleb. Geniální stratég Hamáček dostal svoji stranu do situace, kdy nemůže dělat nic jiného než chyby.

A Miloš Zeman se baví… Za ztracený pokládá ten den, kdy nikoho nevytočil. Úterkem počínaje si bude dosyta užívat jaro.

Ale to se dalo předvídat… a jak jsem v úvodu doložil, někteří to předvídali (mnozí, podotknu).