Mění se podstata vztahu těch, kdo pomoc potřebují, k těm, kdo ji poskytují. Vzniká jakýsi „trh sociální pomoci“ a praxe ukazuje, že kde vznikl trh, tam přichází efektivita.

Není to malý trh. Podle Škromacha sociálních služeb využívá půl miliónu lidí a z toho pětina by byla velmi vážně ohrožena na zdraví nebo dokonce na životě, kdyby o pomoc přišla. Podstata nového způsobu spočívá v tom, že lidé budou moci sami rozhodovat, jak naloží s dávkami poskytnutými státem, zda si kupříkladu zaplatí domácí péči nebo půjdou do ústavu.

Je to zásadní změna konceptu. Stát, který peníze rozděluje (poté, co je vybral od daňových poplatníků, nezapomínejme na to) se vzdává diktátu, co s nimi mají potřební dělat. Patří k paradoxům naší doby, že tento zdánlivě jednodušší způsob, který přenáší proces rozhodování ze státu na klienta, je dražší než příkaznický model stávající. Je třeba to vzít na vědomí a smířit se s tím, protože pozitiva očividně převyšují nevýhody. To největší pozitivum je zřejmě v tom, že se posiluje princip osobní zodpovědnosti za svůj vlastní osud. Lidé byli až dosud navyklí, že s pomocí vyfasovali i příkaz. Tím, že se systém přiblížil trhu, se pomoc přiblížila principu peněz, největšímu vynálezu od objevu ohně. Je samozřejmě vázána na specifický způsob spotřeby – po lopatě vyloženo, ani nový systém neumožňuje příspěvek od státu propít, musí být vynaložen na to, na co je určen. Ovšem ta volnost, jakým způsobem má být určen, je osvobozující.

Zákon vznikal dlouho a lze pochopit stesky na téma, jaká je to škoda, že nebyl přijat už dávno. Stesky jsou stesky, nechme je být. Je dobře, že zákon přijali poslanci velkou většinou hlasů. Podpořila ho opoziční ODS a dala tím najevo, že myslí svůj pozitivní přístup vážně. Dá se čekat, že ani v senátu nenarazí zákon na nějaké osudné překážky. Vždyť je to vzácný příklad řešení, ke kterému se mohou přihlásit jak socialisté, tak liberálové. Jedni budou zdůrazňovat sociálně solidární princip, druzí se přihlásí k principu osobní zodpovědnosti a svobody rozhodování. Jak vidět, jedno i druhé nemusí být v zásadním rozporu.