Překvapení se nekonalo, překvapení teprve přijdou. Podle očekávání vyhráli v rakouských parlamentních volbách lidovci vedení Sebastianem Kurzem a jako druzí se za nimi zařadili Svobodní. S těsným deficitem zůstali za nimi na třetím místě sociální demokraté současného premiéra Christiana Sterna. 

Výsledky jsou předběžné, avšak po sečtení 99,6 procent hlasů. Rakouský premiér Van der Bellen k tomu řekl, že Kurze sestavením vlády pověří, pokud definitivní výsledky jeho vítězství potvrdí. To je třeba kvitovat, protože Van der Bellen je jistě ten poslední, který by měl mít z výsledků radost.

Dominantním tématem voleb byla migrační krize. To je bezesporu přinejmenším podivné, protože v současnosti migrační vlna ohrožuje především Itálii, která se zoufale snaží prosadit redistribuční principy kvót, aby se jí ulevilo. S kvótami je nejspíš konec přinejmenším v Rakousku, tím spíš, pokud Kurz utvoří koalici se Svobodnými. Do hry o kvóty tedy přijde hráč z první ligy, nikoli trpění outsideři z východní Evropy.

Potud tedy to, co se podle prognóz dalo čekat. Neznámé je to, co to všechno vyvolá prakticky. Jedna věc je rozhodnout se omezit příliv migrantů, druhá věc je praktické provedení. Skutečné řešení je totiž silové. To dobře ví kancléřka Merkelová, která volila vítačskou politiku ve strachu před drtivými dopady zpravodajských relací, které by zobrazovaly výjevy na hranicích, kde by došlo ke střetům s davy zájemců o život na Západě. Je to spojeno i s problémem repatriace a s dalším problémem dohodnuté hranice dvou set tisíc migrantů ročně do Německa, jak si to prosadilo Bavorsko. Tomu teď bude Vídeň blíž než Berlín, přinejmenším v těchto citlivých otázkách.

Musíme si klást otázku, co z výsledků rakouských voleb plyne pro nás. Dosavadní ohlasy našich některých politiků jsou opatrně souhlasné. Vztahy Česka a Rakouska byly dosud korektní, nikoli však vřelé. Další vývoj bude záležet i na postoji nové rakouské vlády vůči Visegrádu. Myšlenka obnovy „ideje státu Rakouského“ jako hráze proti expanzi v Východu je stále na pořadu dnů. Jistě že nějaká institucionální obnova někdejší státnosti nepřichází v úvahu, nicméně k bližší spolupráci v tomto ohledu dojít může.

Flynt proti Trumpovi

Laťku politického hnusu zvedl pornograf Flynt, když vypsal odměnu čtyř milionů dolarů pro toho, kdo obstará likvidační materiály proti Donaldu Trumpovi. Demokracie stojí a padá na principu respektu k výsledku voleb. V Somálsku ten, kdo prohrál volby, sestaví armádu a jde vraždit stoupence toho, kdo volby vyhrál. To je demokracie somálského typu. Zdá se, že představa některých lidí v Americe je bližší tomuto somálskému stylu než ideálům, jak je definovali otcové zakladatelé.