Českému předsednictví EU běží poslední dny, pak předá agendu Švédsku. Všechny ohlasy svědčí o tom, že činnost našich zástupců měla úspěch. Na české hlavy padá o to větší chvála, o co těžší je doba do které jsme se propadli. Úspěch je to všech aktivně zúčastněných a samozřejmě i vlády Petra Fialy a nezapomeňme ani na ministra průmyslu Jozefa Síkelu. Odvedl ohromný kus práce, v odborných evropských kruzích sklízí potlesk, na domácí české scéně nikoli.
Bylo by snadné kárat vládu za to, že nedovede své evropské úspěchy komunikovat. Občan, aby mohl aspoň něco pochopit, musí nejdřív vzít na vědomí, že Česko předsedalo Radě Evropské unie, což je něco jiného než Evropská rada a už vůbec něco jiného než je Rada Evropy, která dokonce nepatří k institucím Evropské unie. Kdo se na tomhle sekne nemá šanci pokročit dále a bojím se, že ztráta zájmu začíná už na této překážce
Je věru těžké komunikovat úspěch našeho předsednictví. Pokusil se o to posledně ministr sociálních věcí Marian Jurečka. S vážnou tváří vykládal, jak je dobře, že pod českou taktovkou Unie zvedla cenu emisních povolenek a rozšířila jejich dopad, třebaže před volbami Petr Fiala sliboval, že vláda bude usilovat o opak. Přitom každý ví, že emisní povolenky tvoří jeden zub zelené pily, kterou si odřezáváme větev na níž sedíme: emisní povolenky vyhánějí z Evropy průmysl do zemí, kde o zeleném údělu nic neslyšeli a chtějí jen rozvíjet svoji ekonomiku a drancovat přitom životní prostředí stejným způsobem, jako to Evropa a USA a další země dělaly posledních dvě stě let.
K dalšímu předsednictví se dostaneme za dalších třináct let, možná za víc, pokud se EU rozšíří. Ale už v roce 2024 budou volby do Evropského parlamentu. To je orgán, který v současné podobě vydává jedno sebevražedné rozhodnutí za druhým. Proč to tak je? Protože do EP volí převážně lidé posedlí zeleným šílenstvím a ti upřímně věří, že je dobře, že zavraždíme vlastní průmysl a zničíme si energetiku. Realisticky smýšlející politické síly by měly co nejdřív začít na lidi působit, aby svoji skepsi nerealizovali tím, že budou eurovolby ignorovat – jak se to dělo dosud. Ano, naše předsednictví bylo nepochybně úspěch, a je dobře, že jsme se tak dobře prezentovali. Ale opravdový úspěch bude, když po příštích eurovolbách zasedne v Evropském parlamentu více realistů typu Alexandra Vondry.
A ještě na jeden úspěch dlužno poukázat.
Podařilo se dosáhnout výsledku a dohod i za velmi složitých okolností – naráželo se v některým případech i na právo veta jednotlivých zemí. I pak se dosáhlo dohody, viz jednání nejdřív s Maďarskem, poté s Polskem. Ano, je to mnohdy klopotné a vždycky nesnadné. Ale taková je demokracie, nesnadnost k ní patří.