Po šesté hodině ranní byly sečteny hlasy v 613 z celkových 650 obvodů a konzervativci v nich získali 337 křesel, kdežto labouristé jen 200. Znamená to, že konzervativci překonali hranici 326 křesel a budou mít v parlamentu většinu. 

Korigované odhady jim přisuzují celkem 366 poslanců proti 196 labour a to by bylo větší vítězství, než jakého dosáhla Margaret Thatcherová v roce 1979 a Tony Blair v roce 2005. Pokud se tedy všichni zvolení poslanci půjdou za Johnsonem, Británie opustí Unii k poslednímu lednu.

Osobní dojem, a nic jiného nemá smysl v této chvíli formulovat.

Je zjevné, že toto fakticky bylo druhé referendum o brexitu. Odchod z unie, to byl přece hlavní předvolební slib konzervativců. Nešlo tentokrát o žádné unáhlené rozhodnutí podložené lživou argumentací. Jistě k tomu přispěl i nejasný Corbynův postoj k brexitu, ale toto budou rozebírat kvalifikovaní pozorovatelé britské politické scény. Jisté tedy je, že Britové se skutečně rozhodli odejít a odcházejí.

Dobré je, že bude aspoň nějaká jistota. Nedobré je, že se to všechno stalo a že Británie z Unie odchází. Jakkoli si svůj obraz rozumného státu v poslední době pošramotila, Británie je významný a solidní a rozumný stát a v nastávajícím boji o charakter Evropy mohla mít významné slovo. Bohužel zřejmě opravdu odejde.

Dějiny tím samozřejmě neskončí, Británie se od Evropy neutrhne a neodpluje někam doprostřed Atlantiku, bude muset kooperovat a volky nevolky bude muset sladit s Evropou pravidla hry. Proto by ji mělo i po 31. lednu sakra zajímat, jaká ta pravidla budou.