V rumunském městě Sibiu se potkají předáci unijních států, aby pojednali o společné strategii na příští léta. Nezdá se, že by to vyvolávalo jakoukoli, natož pak velkou pozornost, přinejmenším u nás. Přitom je to pozoruhodné. Je to jako kdyby se čtrnáct dní před parlamentními volbami sešla vláda a usmyslela si stanovit strategii pro další a další volební období. 

Volby do Evropského parlamentu budou za čtrnáct dní a Evropská komise bude zcela jistě jiná než ta současná. O složení EP lze spekulovat, ale že by se vůbec nezměnil, je krajně nepravděpodobné. K čemu tedy summit v tuto dobu, ať v Sibiu nebo třeba na Marsu? Pravda, je neformální, a závazky tedy budou mít povahu deklarativní, nicméně bez váhy nebudou.

Současný tlak ze strany Unie na Andreje Babiše má nápadné časování. Po osmi letech jeho fungování ve vrcholné české politice Komise řeší jeho střet zájmů. Ten byl, je a bude, stejně jako bude ve střetu zájmů každý politik nebo politička s takovým podnikatelským zázemím – od určitého rozměru a váhy podniku se ekonomické a politické sféry prolínají. Ale to je jen poznámka na okraj.

Osm států, tedy Francie, Belgie, Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko a Švédsko, se shodlo na pozici zaměřené na klimatické změny. To je hodně velký posun od roku 2000, kdy Evropská rada v Lisabonu přijala dokument, který jako úkol pro kontinent stanovil cíl nejdynamičtější a nejkokurenceschopnějšíí ekonomiku na světě do roku 2010. Tak to se hodně nepovedlo a k ničemu nevedlo ani pokračování, a několikrát pozměněné Lisabonské strategie. Teď, jak se zdá, se o nejdynamičtější ekonomice vůbec neuvažuje a místo toho je zde úsilí udělat z Evropy světového lídra v boji se změnami klimatu.

Dynamické rozvíjení ekonomik necháme tedy jiným a že ti jiní se na klima neohlížejí, zatajíme, protože to není politicky korektní konstatování.

V předvečer summitu navštívil Prahu Donald Tusk a jednal zde s premiérem Babišem. Z opatrně formulovaných výstupů to na shodu nevypadá. Na posilování zelené energie a na měnovou unii nechce Praha slyšet a na přenesení většího rozhodovacího vlivu na členské státy nechce slyšet Brusel. A pak tu jsou lidé, občané, od kterých se chce, aby zelenou energii platili a ještě aby nápady pana Tuska odměnili aplausem.