Všichni poslanci Věci veřejných by museli přejít na stranu opozice. Pokud by se to stalo, byla by to největší zrada na voličích absolutně, která by převážila pražský kartel a oposmlouvu a všechna další padoušství - menšího významu. Volby, tento veletrh nadějí, nabídly voličům změnu a ta lehkovážnější část naletěla na reklamní kampaň Radka Johna. Strana se ho nedokázala včas zbavit a teď ji vede k zaslouženému zániku, tak by se dal stručně vyjádřit proces, jehož jsme svědky. Takzvané "váhání" Věcí veřejných je výraz politické nezralosti, pokud ne rovnou hlouposti. Skandál na ministerstvu životního prostředí je jistě závažný, nicméně za pád vlády nestojí - to je prostinká pravda. Opozice samozřejmě hru na "pád vlády" hrát musí. Sociální demokracie je za ni placena v roli opozice z veřejných peněz, zatím je záhada, kde na to bere, když je v tak strašlivém mínusu. Věci veřejné k tomu nenutí nikdo. Jsou zmítány vlastní nejistotou, poškozuje je nedostatek vize - a mají jen dvě osobnosti. Jednu mediální a druhou manažerskou, žádnou politickou. Proto hrají tak trapné divadlo.
Nečasova role
Petr Nečas se omluvil hlavnímu aktérovi aféry Liboru Michálkovi. To bylo velmi rozumné a v dané situaci politicky správné. Kdo koho nahrával nebo nenahrával, to je podružná záležitost, podstata je jinde. Byla zakázka na pražskou čističku skutečně zmanipulovaná? Opravdu byla předražená a část lupu dostala do tajného fondu ODS? Zapomeňme na nahrávky a na to, co kdo udělal nebo neudělal. Toto je třeba řádně vyšetřit a podle závěrů šetření jednat. Hlasování o důvěře vládě a nabídky panu Michálkovi tuto věc neřeší ani zbla.
Jaká je teď Nečasova role?
Pokud by se Věcem veřejným podařilo vládu sestřelit, byla by to skutečná politická kuriozita a Nečas by se měl zapsat do knihy rekordů, přinejmenším českých: že stanul v čele nejméně stabilní vlády, zprvu podpořené největší většinou.
