Prázdné popelnice
Jde ale pořád o polovičaté řešení, třídění odpadu by mělo být důslednější a zejména specifičtější - jeden kontejner na sklo, druhý na úsporné zářivky a žárovky (obsahují zdraví nebezpečné látky), třetí na papír, čtvrtý na kartony a lepenku, pátý na plasty (bez PET lahví, pochopitelně), šestý na železo, sedmý na neželezné kovy, osmý na gumu, devátý na bioodpad... bůhví, kolik těch kontejnerů nakonec bude. A to si vezměte, že v některých zemích jsou už tak důslední, že rozřezávají slupky od brambor, pomerančů, melounů i cibule na malé kousky - ale různé velikosti, protože každé ovoce či zelenina má jiný "poločas rozkladu"! Chudáci lidé, kteří bydlí v garsonkách - polovinu bytu jim zaplní igelitky s pečlivě roztříděnými odpadky. Zapláčou ale i ti, kteří si za hezkých pár tisíc pořídili do domácnosti drtiče kuchyňského odpadu. Už na ně útočí kanalizace, protože tuky a jiné neřádstvo jim začínají ucpávat potrubí, teď si na ně tedy došlápne i ministerstvo...
A tak zatímco my budeme místo joggingu běhat se svými odpadky k dlouhé řadě kontejnerů (když se do nich bude shromažďovat odpad ze všech domů, bude muset být v každé ulici nejmíň po jednom od každého), na dvorcích budou stát naše prázdné popelnice a popeláři rozmnoží řady našich nezaměstnaných... Naše babičky takovým nesmyslům říkaly "blbnutí na kvadrát".
Dovedeno ad absurdum: Ekologisti by se měli zamyslet, zda neumístit speciální síta do kanalizace, vždyť výkaly jsou rovněž bioodpad a lze je využít v kompostu nebo k výrobě bioplynu. A co lidská těla? Ta nelze zužitkovat? S touhle zrůdnou myšlenkou přišla v minulém století už hnědá ideologie, takže možná není tak zcestná myšlenka, jestli bychom se neměli pomalu začít obávat té zelené.