29.3.2024 | Svátek má Taťána


Právo vítěze, pokusy poraženého

17.6.2006

Tato logika vychází ze skutečnosti vratké rovnováhy. Každý z hráčů s ní musí počítat. Počítají s ní samozřejmě i sociální demokraté, kteří těsně prohráli a od té doby se nezabývají ničím jiným, než vyspekulovat, jak by mohli těsně vyhrát. S nejnovější fintou přišel Zdeněk Škromach. Podle něho by sociální demokraté mohli eventuálně tolerovat menšinovou vládu, pokus by ale byla pořádně menšinová. Tedy jen s občanskými demokraty a lidovci. Zelení by museli být hozeni přes palubu, aby vláda byla menšinová jak se patří.

Je to myšlenka zábavná svou prostoduchostí. Odkopnutím zelených by "zbytková koalice" zároveň podkopla židličku z pod nohou Bursíkovi a najednou by se ukázalo, že předseda zelených má celou dobu oprátku na krku. Zavedl stranu do pravicových vod a strana mu to dovolila, protože sliboval úspěch a v politice se úspěchem označuje jen podíl na moci. Při šesti poslancích znamenají tři ministři ve vádě úspěch rovnocenný jackpotu ve Sportce, tohle se už nikdy nebude opakovat. Debakl by politicky nemohl přežít a strana by v nastalé vichřici odlétla tam, kam přirozeně patří, tedy na levicovou stranu. Čímž by se rovnováha změnila v kýženou nerovnováhu, na kterou Paroubek čeká od chvíle, kdy v osudné sobotní noci na chvilku věřil ve stojedničkové vítězství oranžovorudých.

Tato varianta navrhovaná Škromachem, podobně jako varianta úřednické vlády, je čistě chimérická a Topolánek dobře dělá, že nadále sestavuje vládu a připravuje ji třeba i ke krátkodobému vládnutí bez parlamentního posvěcení. Vždyť i ta krátká doba může být užitečná - například k vytahání oranžových kostlivců ze skříní.