Právo vítěze, pokusy poraženého
Je to myšlenka zábavná svou prostoduchostí. Odkopnutím zelených by "zbytková koalice" zároveň podkopla židličku z pod nohou Bursíkovi a najednou by se ukázalo, že předseda zelených má celou dobu oprátku na krku. Zavedl stranu do pravicových vod a strana mu to dovolila, protože sliboval úspěch a v politice se úspěchem označuje jen podíl na moci. Při šesti poslancích znamenají tři ministři ve vádě úspěch rovnocenný jackpotu ve Sportce, tohle se už nikdy nebude opakovat. Debakl by politicky nemohl přežít a strana by v nastalé vichřici odlétla tam, kam přirozeně patří, tedy na levicovou stranu. Čímž by se rovnováha změnila v kýženou nerovnováhu, na kterou Paroubek čeká od chvíle, kdy v osudné sobotní noci na chvilku věřil ve stojedničkové vítězství oranžovorudých.
Tato varianta navrhovaná Škromachem, podobně jako varianta úřednické vlády, je čistě chimérická a Topolánek dobře dělá, že nadále sestavuje vládu a připravuje ji třeba i ke krátkodobému vládnutí bez parlamentního posvěcení. Vždyť i ta krátká doba může být užitečná - například k vytahání oranžových kostlivců ze skříní.
