Pravda o vánočním stromečku
Jste zvědaví na moje hlubokomyslné úvahy o tom, že se nemáme nechat otrávit a že je svět krásný a život v něm skvělý a že se máme mít rádi a ten nejlepší dárek najdeme v srdci? Vždyť to jsou jenom kecy. Kdo je otrávený, zůstane otrávený a ten v pohodě žádné žvásty nepotřebuje. Takže dám pro sváteční dny to, co mi před deseti lety přišlo z Kanady:
Santa Claus začínal mít pocit, že nestíhá. Čtyři jeho elfové byli nastydlí a tři, co zůstali zdraví, nestačili vyrábět hračky. Navíc paní Santa Clausová oznámila, že přijde na návštěvu maminka. Což Santu ještě víc napružilo. Zašel se tedy podívat do stáje, co dělají losové, a zjistil, že tři jsou březí a zrovna rodí a dva přeskočili plot a jsou bůh ví kde. Další stres. Začal aspoň nakládat saně, jenže jedna ližina praskla a pytel hraček spadnul a hračky se vysypaly. Naštvaný Santa se vrátil domů, aby si nalil čálek cideru a do něho zazdil panáka rumu. Když ale otevřel cinkostn, zjistil, že jeden z elfů někam uklidil rum a není co pít. Jak byl naštvaný, Santa upustil šálek a ten se rozprsknul po podlaze v kuchyni na tisíc kusů. Šel tedy pro smeták a ukázalo se, že myši ožraly jeho chlupatou část. V téhle chvíli u dveří zadrnčel zvonek a vzteklý Santa šel otevřít. Otevřel, a na prahu stál andělíček s velkým vánočním stromečkem. Andělíček vesele zvolal:
„Šťastné a veselé, Santo! To je dneska hezky, že? Mám pro tebe krásný stromeček. Kam chceš, abych ho postavil?“
A tak vznikla hezká tradice andělíčka napíchnutého na špičku vánočního stromečku.
