Boží metly, jako jsou povodně anebo v současné době epidemie exotického viru, jsou v jistém smyslu požehnáním pro vládu postižené země. Najednou to začne vypadat, že vláda funguje. 

Upachtění úředníci jsou najednou v čele šiků. Najednou už nemusí rozhazovat peníze ze státní pokladny, což je nejčastější činnost každé vlády. Jsou v situaci, kdy je třeba rozhodovat a konat.

Ta efektivita je ve skutečnosti tak trochu optický klam. To, co je v kritických chvílích efektivní, to jsou anonymní lidé, profesionálové, kteří konají svoji práci, namnoze obětavě a hodně nad rámec běžných povinností. Naše armáda získala hodně na popularitě díky svým povodňovým výkonům, při povodních v roce 1997 a pak o pět let později. Teď nastupuje do první linie znovu a bude tam po boku lékařů a zdravotního personálu. Až ta krize opadne, a zatím opadly všechny krize, i ta potopa světa opadla, bylo by dobře vyjádřit vděčnost těm lidem, kteří sloužili nekonečné směny, riskovali zdraví vlastní i svých rodin a teď už i na hranicích tvořili hráz proti nákaze.

To samozřejmě neznamená, že vláda v nejširším slova smyslu, tedy výkonná moc, je snad zbytečná. To určitě není. Když uvážíme zjevně extrémní nakažlivost Covid-19, je až kupodivu, jak málo se zatím nákaza rozšířila. Tvrdí se, že to nejhorší je teprve před námi a že to přijde na přelomu týdne. Nicméně zatím je situace lepší než leckde jinde.

Bylo by dobré, kdybychom mohli věřit tomu,že je to i proto, že lidé mají rozum a dodržují karanténní opatření. Takže takto děkuju kamarádovi Jiřímu, který na sebe uvalil karanténu, protože jeho rodina byla v Římě – mimo rizikovou oblast.

Kéž by se tak chovali všichni.