Zkuste se schválně někoho zeptat, nebo případně také sami sebe, co nám v roce 2009 přineslo naše šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie. Možná, že si mnozí vzpomenou, jak jsme se kasali, že „to Evropě osladíme“. Ale co konkrétně, mimo jeden náš vnitřní skandálek s firmou ProMoPro, nám předsednictví přineslo, je všeobecně málo známo. Asi nic.

Ještě k té kauze ProMoPro. V soudobých textech se mimo jiné píše:

Finanční analytický útvar ministerstva financí, který mapuje podezřelé toky peněz, ale na podezřelou výši vyplacených peněz upozornil policii. Podle něj byly služby trojnásobně předražené. Po jeho upozornění policisté necelou polovinu z předražených peněz zadrželi. 134 milionu například na vídeňském účtu, ke kterému měl přístup podnikatel Libor Veverka. Zhruba 178 milionů korun ale policisté již nenašli a ani nezjistili, kde skončily. Peníze totiž putovaly přes účty řady nastrčených firem v Česku a bílí koně je vybrali v hotovosti. A není tak jasné, zda celý podfuk vymysleli stíhaní podnikatelé v čele s majitelem ProMoPra Jaroslavem Veselým, nebo vše z pozadí řídil někdo jiný. Sami policisté jsou přesvědčeni o druhé možnosti.

Otázkou je, jestli nám nehrozí něco podobného. A zda vůbec bylo nutné navýšit rozpočet o dalších 200 milionů, což udělala ještě končící vláda. Navržený rozpočet má činit asi 1,24 miliardy korun, což je údajně pouhá třetina rozpočtu z roku 2009. Někdy v červnu 2021 se k rozpočtu vyjádřil zvláštním způsobem tehdejší místopředseda STAN Radim Sršeň. Podle něj by měl kabinet rozpočet navýšit a doslova řekl: „Nejsme pro žádné bohapusté rozhazování, ale každá koruna investovaná do předsednictví se nám mnohonásobně vrátí…“

To bych tedy rád věděl jak.

Mnozí možná zapomněli, jak jsme “to Evropě osladili“ v březnu 2009, kdy Paroubek „úspěšně“ svrhl Topolánkovu vládu za pomoci několika přeběhlíků a přeběhlic a samozřejmě hlasů sociálních demokratů a komunistů. V poslanecké sněmovně se diskutovalo o kauzách, na které jsme nemohli být hrdi a nemůžeme být hrdi dodnes. Tak jsme Evropě odhalili, jací jsme a jací jsme byli. Nebylo to nic pěkného. A nelze pominout, že v onom nastalém chaosu založil Miroslav Kalousek TOP 09.

Od té doby jsme se pochopitelně dostali dál. Odbojníci (sociální demokraté a komunisté) zůstali před vraty sněmovny. Současná vláda má dostatečnou převahu počtu hlasů. Otázkou je, zda je schopna přistoupit k našemu předsednictví EU dostatečně kriticky a objektivně. Zatím se zdá, že jde opět pouze o peníze.

Navzdory všemu bývalý europoslanec Ivo Strejček z Institutu Václava Klause tvrdí například toto:

„Předsednictví Evropské unii je tak mimořádně směšné téma, že snad není třeba se tím seriózně vůbec zabývat. Převzít předsednictví EU znamená fakticky pouze převzít ono bájné Cháronovo veslo formálních řízení opulentních jednání nejrůznějších byrokratů a sem tam i nějakých politiků „řešících“ stohy papírů „předžvýkaných“ eurobyrokraty.O tom, zda „spadne vlas z hlav našich“ rozhoduje Německo, snad trochu i Francie – o tom nerozhoduje předsednictví EU. Vytahování se „zvládnutím“ předsednictví je pouze markýrování jakéhosi politického vlivu a v očích neinformované veřejnosti vytváření obrazů o jakési „solidaritě“ velkých s malými. Kdo si však jistě brousí zuby na naše předsednictví EU, to jsou nejrůznější nevládní a neziskové euroorganizace, pro které se onen půlrok stane legendárním nalezištěm nekontrolovatelných příjmů. Předsednictví ČR v EU bude festivalem proplýtvaných peněz a prakticky nepřinese nic. Ne, když slyším ministra zahraničních věcí pana Lipavského, že těžištěm jeho práce bude české předsednictví v EU, tak už to není ani k smíchu…

Navíc když k tomu všemu připočítáme čím dál tím složitější ekonomickou situaci způsobenou částečně pandemií a částečně spekulativním chováním výrobců a dodavatelů služeb, hrozí něco, co lidé evropští dosud neznali a netuší. Dostáváme se tak trochu do začarovaného kruhu. Recidivou se označuje opakované upadnutí do nějaké nežádoucí situace. A neplatí to pouze o nemocích. Je otázkou, zda neupadneme zpátky do socialismu. Mnozí lidé by to tak chtěli, někteří po tom přímo volají.

To se může stát raz dva. Neboť jak říkal náš první ministr financí JUDr. Rašín, kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A dodával: Kde hrozí socialismus, tam hrozí bída. O tomto nemají v Evropské unii většinou ani pojem. Alespoň o tom bychom jim měli vyprávět ve chvílích volna při tom našem předsednictví.