Není to tedy pouhý názor viceprezidentky ČLK Heleny Fouskové, že změny musí odhlasovat sjezd a rozhodnutí představenstva o změnách je neplatné. To je dikce stanov. David Rath si zjevně nic nedělá ze stanov sdružení, jehož je prezidentem. Jeho sebevědomí je snadno pochopitelné. Když si premiérministr nic nedělá z ústavy, proč by si on měl lámat hlavu s ubohými stanovami nějakého profesního spolku? Viceprezidentka Fousková má pravdu, když říká, že to, co se chystá, je „v rozporu se stavovskými předpisy, s demokracií a se vším, co jsme v polistopadové historii chtěli, aby se změnilo“.

Případ je dobrou ukázkou rostoucí arogance moci, která čerpá sebejistotu z bolševiky krytých zad. My můžeme všechno, vzkazují veřejnosti. Stanovy, ústava, to vše je buržoazní přežitek. Jestlipak tento případ pootevře oči lidem, kteří bagatelizují nebezpečí plynoucí ze socialisticko – komunistického spolčení?