Politici nevěří svému státu
Je to ale smutné, že člověk, který v jednu dobu skoro určoval české veřejné mínění, musí pokládat za úspěch, když se soud přikloní k jeho verzi ve při, která je nepochopitelná a nesmyslná od samého počátku. Toto je ukázka tak zvané malé politiky. Útěchou jemu i nám může být fakt, že ta takzvaná velká politika není o nic lepší - jak zjišťují noviny, že ani politici nedůvěřují státu, který sami řídí. Mohou ale žalovat noviny za to, že to na ně prozradily.
Nicméně, uvažujme o to seriózně. Politici skutečně mají na stát mnohem menší vliv, než by se zdálo na první pohled. Není to pokrytectví, když ministr vnitra běduje nad stavem policie a když se ministr dopravy štítí sednout do vlaku a ministryně školství (Buzková) posílá dítě do placené cizí školy. Ono je to nakonec dobře, že na ten stát nemají vliv, dovedete si představit, co by z něho zbylo, kdyby měli?
Odtud je blízko k myšlence, že politiky nepotřebujeme. Myšlenka je to zdravá, jelikož pravdivá. Teď ovšem si řežu větev pod vlastním zadkem: o čem bychom, my, novinářské hyeny a poloblbí nevzdělaní pisálkové, psali, nebýt našich geniálních politiků?
