Nebýt slabomyslného nápadu „zdanit mobily‟ ve prospěch veřejnoprávní televize a rádia, kolem navrhovaného zdražení poplatků by byl mnohem menší rozruch. Nějaký rozruch by nutně byl stejně, protože nápad „zprivatizovat televizi a rádio‟ je ve veřejném povědomí trvale. Nicméně vláda s tímto slabomyslným nápadem přišla, a rozruch přerostl ve vřavu.

Když nastane vřava, je dobré si zachovat chladnou hlavu a odstup.

Obě to jsou zavedené instituce, rozhlas dokonce se stoletou tradicí. Mimochodem, možná jste si všimli, že v době kolem výročí svého založení (18. května 1923) rozhlas razil slogan „sto let s vámi‟. Ono to bylo sto let všelijakých, protektorátních i komunistických, ale rozhlas tu byl pořád jako jakási národní společenská instituce. Není náhoda, že v kritických dobách v květnu 1945 a srpnu 1968 lidi utíkali k rozhlasu. Zrušit ho samozřejmě lze, jako všechno. Vzhledem k tomu, že se toho neodvážil ani Heydrich, byl by to asi krajní příklad politického kaskadérství.

Jaký má rozhlas (a televize taky) být? Obě instituce mají zákonem definované funkce. Předmětem sporu jsou aktivity přesahující striktně pojímanou „veřejnou službu‟. Patří sem Star dance v televizi? Rozruch nedávno vyvolal podcast o sexu. Patří sex do sféry zájmu veřejnoprávního rozhlasu? No, i jako školák za hlubokého socialismu jsem taky podstoupil „sexuální výchovu‟, přednášku na střední škole… Proč by to nemělo být v rádiu?

Potkal jsem se s argumentem, že je třeba stanovit mantinely. Takové, aby třeba rozhlas nelezl soukromým podcasterům do zelí.

OK. Jiná věc je, že primárně podcasteři nalezli do zelí rozhlasu. Technika jim umožnila „dělat to co rádio‟. Tak to přece vzniklo. Někdy to bylo až překvapující, jako když pravidelný pořad byl rozhlasový pořad vysílaný a sekundárně deklarovaný na „podcastové platformě‟ a pak byl svými tvůrci privatizován a přešel pod jiným názvem do soukromého média. Ale budiž, bavme se o mantinelech.

Kdo je stanoví? Jak ten „někdo‟ bude definovat pole, kam ČRo+ČT smějí a kam už mají vstup zakázán? Vysílané šíření začíná být překonané, technicky se „vysílání‟ s „internetem‟ tak prolínají, že hranice nelze rozpoznat. Tady se budou hranice těžko hledat.

Takže hranice programové? Žádné tancování, žádné krimi, žádní „majorové Zemanové‟? Dobře, ale princip veřejnoprávních médií jako „národní instituce‟ je v tom, že je lidé sledují, poslouchají je a dívají se. Když je osekáte na zprávy o parlamentních půtkách a vysílání pro ukrajinskou menšinu a pro hluchoněmé, lidi se přestanou koukat a už nebudou poslouchat a instituce chcípne. To chceme? Ani Heydrichovi se to nepovedlo. Ani za Novotného (za Gottwalda televize ještě nebyla) nevysílali v televizi jenom masáž vemene a rekordní odpich oceli. Půjdeme do toho my? Budeme se dívat na řečnění Adamové Pekarové a sledovat průtok na českých tocích?

Fialův tým zatím financování zahrál do autu, ale dlouho tam s tím nevydrží. Na zdanění mobilů ať zapomene. Nějaké zvýšení po patnácti letech rozumně vzato přijít musí. A šetření na straně obou institucí je taky na pořadu dne. Když může Volkswagen zavírat v Německu své automobilky, tak i vedení veřejnoprávních médií musí zvažovat, co je nutné a perspektivní a co je neúnosná rozmařilost založená na předpokladu, že se to nějak zaplatí.

Rozhodně ale kvůli mantinelům nevymýšlejme žádný orgán. Máme Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a to je vypečená parta! Po čtrnácti letech přišla s registrací soukromníků pod pokutou až jednoho milionu Kč. To omezování výdajů by možná mohlo začít u zrušení téhle Rady. Je to možná pitomý nápad, ale zdaleka ne tak pitomý, jako danit mobily.