Slogany o drtivé porážce jsou poněkud směšné, jestli něco bylo drtivě poraženo, pak předpovědi agentur veřejného mínění, které sunuly do popředí Stranu zelených a pokusily se z nich vyrobit "alternativu". Buď to byla zaujatost, předpojatost a manipulativnost, anebo, chci věřit, je to výsledek náhody, metodiky, hausnumerického ptakopravectví, jemuž se říká "výzkum veřejného mínění". Myslím, že druhá varianta je pravdivá, aniž bych vylučoval tu prvou.

Pokud jde o aktuální politickou nesituaci, stále více se schyluje k politickému řešení, ke kterému se dalo dospět týden po volbách, kdyby bylo více dobré vůle a méně emocí a více schopnosti počítat a méně zavilosti. Což neznamená, že projekt společné vlády čtyř stran s komunisty v opozici je to nejlepší, co nás mohlo potkat. To nejlepší, co nás mohlo potkat, bylo to, co se nestalo, totiž jasný volební výsledek s nezpochybnitelnou převahou jedné ze zúčastněných politických stran. Nad tím má smysl plakat asi jako nad rozlitým mlékem. Teď bychom si měli přát, aby zaprvé vláda měla jen časově omezený mandát a za druhé, aby přikročila k nezbytným reformám, když má tak bezproblémovou podporu v parlamentě. Ale zase, tento předpoklad je vázán na jiný předpoklad, totiž na vůli sloužit veřejnosti.

Proč o tom pochybuji?
Už v minulé stojedničkové koalici jsem vsázel na to, že vláda vydrží, protože si kapři nebudou chtít vypustit rybník a ti poslanci, kteří se rozsadili na židlích, raději prodají vlastní babičku na krmivo do Zverexu, než aby riskovali bydlo ve prospěch veřejného zájmu. Totéž platí o aktuální situaci. Topolánek s Paroubkem hrají pokerovou hru. Do předčasných voleb se nechce ani jednomu, ani druhému. Ani ten Topolánek nemůže věřit výsledkům výzkumů veřejného mínění! Takže pokerová hra pokračuje za rostoucího nezájmu veřejnosti. A samozřejmě i rostoucího přesvědčení, že ani funkční plnohodnotnou vládu a plnohodnotně fungující parlament nepotřebujeme, když jsme se bez toho luxusu obešli půl roku, což si to vyzkoušet na delší dobu? Je to heretická myšlenka a dnes se proti ní ohradil pan Zaorálek v Právu, nicméně i přes jeho odsudek se dere na mysl. Sobectví a parasitismus těch lidí jsou den ode dne zřetelnější.