Jako detektivka se čte líčení „kauzy Motol‟, poutavě ho podává třebas iDnes. Motol, jak možná vědí i mnozí ne-pražští čtenáři, je gigantická nemocnice, dokonce i linku metra k ní zavedli (sice spíš ze zoufalství než z jiného důvodu, ale faktem je, že se to ní dá metrem zajet). V kauze má jít o desítky milionů, praly se skrz speciálně založenou firmu v africkém Beninu (když jsem sbíral známky, byla to ještě kolonie Dahomej) a čacká policie padouchy zatkla právě po návratu z Afriky.

Asi jako Ratha s krabicí od vína plnou tisícovek.

Byl by to námět na film, kdyby se dalo citovat z rozsudku Jménem republiky. V tom je ale ten háček a proto nabádám k nákupu kyblíku popcornu, protože zábavné to teprve začne být. Nebyl žádný soud, není žádný rozsudek, jsou tu jen informace z policejních kruhů jako podklad k článkům v médiích s plnými jmény a podrobnostmi. Máme z toho déjà vu. Už jsme tady měli přepadení Úřadu vlády se zlatým pokladem ve sklepě a stíhaného předsedu vlády a Kubiceho zprávu deset dní před parlamentními volbami. Po všech těchto zkušenostech se občan má právo ptát: proč zrovna teď? Komu jsou namydleny schody a kdo drží v ruce „kostku s jelenem‟? A také můžeme uzavírat sázky:

Jak dlouho potrvá, než se kauza dostane k soudu?

Bude někdo odsouzen?

Jak vysoké odstupné nakonec bude platit… Kdo? Komu?

On se někdo najde.

Pokud to ale jako zábavné neberete, vymlouvat vám to nebudu. Sám si popcorn taky nekoupím a myslím to všechno ironicky. Pouštění informací z policejních spisů pokládám za hnusnou, tisíckrát kritizovanou a zjevně neodstranitelnou praxi.