Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Škoda, že pan Vodvářka není psychicky schopen zvládnout oponující názory a ke svým monologickým článkům na Neviditelném psu blokuje diskuzi. Přesto bych mu chtěl vzkázat, že jeho dnešní článek obsahuje řadu faktických chyb. Patrně největší je obvinění, že po nástupu Hitlera k moci (1933) byli na českých vysokých školách šikanováni a vyhazování profesoři a studenti pro svůj židovský původ. Tak aby bylo jasno, antisemitismus začal do československého státu pronikat po Mnichovském diktátu a normou se stal po obsazení zbytku státu a ustavením protektorátu. Norimberské zákony byly rozšířeny do zemí Německem okupovaných, v Protektorátu Čechy a Morava byly principy zakotvené v těchto zákonech poprvé použity v Nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku ze dne 21. června 1939. Zanedlouho byly vysoké školy německými okupanty uzavřeny a čeští studenti posláni do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. K tomuto poznání se pan Vodvářka dosud neprokousal.

Bohužel antisemitismus tu byl o dost dřív. Stačí vzpomenout, jak Masaryk s ním bojoval...

No, ono se říká, že Anežku Hrůzovou zavraždil její bratr, aby se s ní nemusel dělit o dědictví. A úmyslně to provedl tak, aby to vypadalo jako rituální vražda.

Máte pravdu, Masaryk vystupoval proti antisemitismu v době Rakouska-Uherska. Český antisemitismus nebyl pouhou rasovou a náboženskou záležitostí, jak to prezentovali katoličtí klerikálové. Byl ovlivněn otázkou národnostní, protože Židé představovali v českém prostředí germanizačního činitele. Byl také ovlivněn otázkou sociální. Obé se například podílelo na pogromu v Holešově v prosinci 1918, kde vracející se vojáci uvízli na zdejším nádraží a vyvolali konflikty s židovskými obchodníky. K tomu se přidalo i civilní obyvatelstvo, které tak zopakovalo hladovou bouři z října.

Na to je jednoduchý lék: Pokud někomu vadí nemožnost diskuse (obvykle spíš nadávání), stačí Vodvářku nečíst.

Neviditelný pes jsou diskuzní noviny. Naštěstí. Obávám se, že bez možnosti diskuse ztrácejí svůj osobitý charakter. Pravdou je, že se v diskuzi objevují také vulgárnosti nebo trapné hraběcí rady.