Mapujeme legislativu proti omezování svobody slova nejen na sociálních sítích. Evidujeme cenzurní zásahy vůči českým občanům na digitálních platformách, čteme v záhlaví twitterové stránky Společnosti pro obranu svobody. Ušlechtilý záměr, byl jsem jeden z prvních signatářů memoranda této společnosti. Jenže v posledních doslova hodinách se jaksi chybička vloudila.

Ono mi bylo divné, proč do svévolně uchvácené cenzurní role Rady pro rozhlasové a televizní vysílání SOSP nešije, proč Daniel Vávra nepustil ze řetězu pitbula svého ostrovtipu. Vysvětlení prosté, milý Watsone. Významná figura SOSP, předseda komise pro udílení cen bojovníkům za svobodu pan Vadim Petrov, je v té věci namočený. V Radě sedí a jak sám dal na Facebooku veřejnosti na vědomí, uvedl celý skandál do pohybu.

Oč jde, jsem tu psal včera. Abyste nemuseli překlikávat, zopakuji:

V Česku vyrostl v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání orgán, který má ambici stát se cenzurní institucí, jakou jsme měli v podobě ČÚTI respektive FÚTI za Husákova režimu. Po třiceti letech nenápadné existence se tato Rada vzpamatovala a začala obesílat instituce působící na internetu výzvou k registraci pod hrozbou likvidačních pokut. Kdo se zaregistruje, podléhá zákonu z roku 2010, který lze gumově vykládat ve prospěch toho, kdo momentálně Radu ovládá.

Je to skutečná bouře. Ve čtvrtek reagoval ministr kultury Baxa a slíbil: navrhnu zrušení té části zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, které ukotvuji tu povinnou registraci. Prostřednictvím pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně navrhneme, aby se zrušila povinnost registrace pro ty, kteří podle zákona mohou být poskytovateli audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, čímž mimo jiné také zmizí ten bič poměrně vysokých pokut, které v tom zákoně jsou.

Jak to udělá, je už jeho starost. Že takto zareagoval mu budiž připsáno k dobru. To ale nesouvisí s pochybnostmi kolem postoje SOSP. Ta přece vidí cenzuru a totalitu v každém druhém rohu. Přitom jí uniklo, že tu v republice máme skutečný cenzurní orgán, totiž RRTV. Je to příklad absolutně zbytečné instituce. Vznikla po převratu proto, že bylo nutno na nových základech řešit vysílací pásma a kmitočty. To je dnes passé. O zrušení Rady se uvažovalo už před patnácti lety, zájemci o podrobnosti doporučuji článek Jiřího Peterky Vláda Jana Fischera nechce svěřit Internet do rukou RRTV z roku 2009. Rada to ustála, načež se tato parazitní struktura chopila zákona z roku 2010, opřeného o bruselskou směrnici. Ta se měla týkat ochrany veřejnosti před mravně nežádoucím obsahem televize na vyžádání, jako jsou streamovací platformy a on-line videopůjčovny. Klasickým způsobem „být papežštější než papež‟ po čtrnácti letech RRTV začala aplikovat i na „Míšu Maurerovou‟, jak pan Petrov bezelstně ve svém příspěvku na FB přiznává. Tak se stalo. To je všecho, končí Petrov svůj příspěvek.

Ano, tak se stalo, to je všechno. Bojovník za svobodu slova buzeruje chudáka Míšu Maurerovou ve jménu absurdně vyloženého čtrnáct let starého zákona bruselského původu, zdokonaleného českými zlepšovateli.

V jistém smyslu je to úleva, když ze sebe idiota dělá někdo jiný, než naši vládní činitelé.

Co k tomu dodat? Teď už chápu, proč Společnost pro obranu svobody projevu kryla cenzurní činnost RRTV, pak dělala mrtvého brouka a teď aféru bagatelizuje. Nezbývá než položit stejnou otázku, která mě napadla včera: co na to Piráti, tihle bojovníci za svobodu internetu?