Pochmurné výročí
Jenže tohle se dnes těžko vysvětluje, tím spíš, že to nikdo nechce slyšet, protože ho to nezajímá. Mocenské hry pokračují. Rusko o nás opět projevilo zájem a snaží se obnovit "sféru vlivu", neboli impérium. Západ, do něhož pořád ještě neoddělitelně nepatříme, mlčky souhlasí například s tím, že Gruzie do ruského impéria patří, a spokojil se jen s bezzubými proklamacemi.
Když se Rusko prostřednictvím československých komunistů zmocnilo v roce 1948 Československa, vyvolalo to šok a v jeho důsledku vzniklo NATO. Gruzínská krize, bez ohledu na morální profil gruzínského režimu a jeho obskurního prezidenta, by měla vyvolat podobné prozření. Rusko se nezměnilo, Rusko nadále vnímá své sousedy jako vazaly a sousedy oněch sousedů až po čáru, kam kdy v moderních dějinách došli ruští vojáci. Je fatální a tragické, že to Václav Klaus nechápe nebo nechce chápat.
Proto, jako pamětník, nevzpomínám na "Srpen" s úlevou, že to už máme za sebou. Mám tísnivý pocit, že se historie může opakovat a že jsou u nás síly, které se o to snaží.
