Čtenářům Neviditelného psa asi neunikly výsledky voleb v sousední spolkové zemi, někdejší součásti NDR a také v zemi, kde se nacisté poprvé dostali k pákám výkonné moci. Do rozborů se plést opravdu nebudu. Jen podotknu s určitou mírou údivu, že si všichni všímají výsledku 44 procent pro AfD. Bez velkého povšimnutí prošlo, že levice od SPD až po ultras ve složení Zelení – Linke a BSW má dohromady 32 procent. To je totéž, co má u nás Andrej Babiš, a to mu dává příležitost mávat s republikou jako s hadrem. K tomu přičtěme, že CDU se svými 17 procenty se propadla o dvacet bodů. Když si tohle dám dohromady, nechápu, jak může někdo příčetný napsat, že „po dlouhých letech nadějné zprávy z Německa‟ – zde cituji, a velmi mě to bolí, Dalibora Balšínka, šéfa Echa. Nejsou to nadějné zprávy z Německa. Jsou to strašné zprávy z Německa.

Snažím se tu reakci pochopit. Balšínkova radost vychází z toho, opět cituji, že „hodnotová politika selhává v demokratických volbách právě pro absenci skutečných hodnot‟. Zkusím volně interpretovat: politika prázdných žvástů (užili jsme si jich za čtyři roky Fialovy vlády) narazila na volební realitu. To je samozřejmě pravda, ale není to nic, z čeho bychom měli mít ani špetku radosti.

Že troskotá politika levicových ideologických konstrukcí se dvěma pilíři „zachráníme planetu‟ a „Wir schaffen das‟, vidíme v každodenní praxi. Drama Volkswagenu je toho mnohem důraznější důkaz než jedny volby v malé spolkové zemi. Hroutí se koncept sociálního státu, poblouzněný mesianistickými předsevzetími a představami. Máme se z toho radovat? Je to přece něco takového, jako když se v Tibetu urval ledovec a vnitrozemská tsunami spláchla všechno živé na tibetsko-nepálské hranici.

Ne, není nad čím se radovat. Co ale s tím?

Ocituji reakci Martina Kupky, aktuálního předsedy ODS, dnes už jediné relevantní realistické politické strany:

„Výsledek AfD v Sasku-Anhaltsku je varováním pro celou Evropu. Extremisty neporazíme nálepkami ani tím, že budeme dělat, že problémy neexistují. Demokratické strany musí nabídnout jasná řešení: tvrdou migrační politiku, bezpečnost, méně regulací a žádné populistické rozhazování veřejných peněz.Česko nesmí jít stejnou cestou. Autoritář Babiš problémy neřeší, jen živí strach a spolu s Okamurou otevírá dveře radikálům.Proto ODS pojmenovává problémy ostře. Proto kritizujeme obří rozpočtový schodek. Proto navrhujeme konkrétní zpřísnění migračního paktu. Proto odmítáme ideologické floskule jak na straně ekologických aktivistů, tak na straně popíračů klimatické změny. A navrhujeme omezování regulace v konkrétních bodech.“

V těchto několika větách je zaklet problém naší politiky. Pan předseda má říct, co chce dělat jeho politická strana. Jaké demokratické strany? Slavný demoblok právě prohrál volby. Proč se zajímá, co dělá Andrej Babiš? On má konat, on má určit cestu. Je zde naznačena: tvrdá migrační politika, bezpečnost, méně regulací a žádné populistické rozhazování veřejných peněz. Měl na to čtyři roky a nic z toho se nerealizovalo. Ale budiž, je třeba jít dál. Voliči na prohru zapomenou a přesvědčivému lídrovi jsou ochotni dát důvěru. Nesmí se ale pořád ohlížet přes rameno a koukat, co dělají jiní a hlavně jestli „ti demokratičtí‟ ťapkají v zákrytu.

Obdobně reagoval i Vít Rakušan z progresivistického STAN. Dobře, v pořádku, ale on má spolupodíl na migračním paktu obsahujícím přejmenované kvóty. Ze své exekutivní pozice se ani nepokusil přispět k procesu, který je nevyhnutelný, aby se s migrací něco pozitivního udělalo: rozjet legislativní změny a vybudovat absolutně nové právní prostředí.

Reakce předáků vládní koalice? Radují se jako Balšínek. Jsou to klauni zahledění směrem k Rusku. Jen zatmění mozku vysvětlí podporu konceptu uzavření hranic (to by znamenalo, že bychom museli i my utemovat hranice) a vystoupení z eura (s následkem definitivní kalamity v evropském hospodářství).

Když se stane něco špatného – a ty volby opravdu dopadly špatně –, přece jen zbývá jiskra naděje: že to poslouží jako alarm. Vzhledem ke stoupající agresivitě levičáků je to však jiskra velmi slabá.