V Istanbulu vzkázali Rusové světu, že jsou ochotni vraždit neomezenou dobu. Petr Veliký, Putinův vzor, to dokázal táhnout jednadvacet let. Ve stejnou dobu hlavní Putinův propagandista Solovjov vyřval do světa, že západní Evropa je Sodoma a Gomora a je třeba ji vyhladit.

Tohle bylo přece jenom hodně silné kafe. Donald Trump se najednou ocitl na scéně s kalhotami spadlými do půl stehen a to nebývá povzbudivá podívaná. Putin by nerad ztratil oporu v megalomanském narcisovi, který lpí na představě, že spasí Ameriku a s ní i celý svět. Hořkost silného kafe bylo nutno utlumit medem a to byl smysl telefonátu mezi Kremlem a Bílým domem. Na stole je teď jakési memorandum, přičemž Putin lpí na pojmu „řešení příčiny konfliktu“. Ta je ovšem jasná, z jeho pohledu: existence Ukrajiny jako samostatného státu. Není člověk, není problém, řekl Stalin. Nebude Ukrajina, nebude problém, říká Putin.

Poutavý je pohled na naši chcimírovskou scénu. Roli prosťáčka na sebe bere Filip Turek z Motoristů (mimo Motoristy). Vyhlašuje, že by se měli válkychtiví politici omlouvat za to, že posílali zbraně, místo aby vyjednávali. Jenže v tom je právě ten háček. Kdyby Ukrajina nevzdorovala už tři roky a nedávala najevo, že je v tom ochotna a schopna pokračovat, příčina konfliktu by byla vyřešená: z Ukrajiny by byla gubernie a hra na denacifikaci by pokračovala. Západním směrem.

Co by se muselo stát, aby se těmto lidem otevřely oči a pochopili, že pravicovost a konzervativní postoj se neslučuje s temnou zabedněností krvavé ruské monarchie? Opravdu si myslí, že Ronald Reagan se svou klasifikací Ruska jako říše zla byl libtard a sluníčkář?