Je to nanejvýš politováníhodné, že memoriál sedmdesátého výročí světového konfliktu je poznamenán ledovým závanem ideologického hašteření. Bylo by tedy dobré, kdyby každý z nás mobilizoval důstojnost a zdravý rozum a jednak pietně vzpomenul všechny oběti válečné zběsilosti, jednak vyjádřil dík osudu, že většina Evropanů prožila sedmdesát let v míru. 

Světový konflikt vypukl naplno v roce 1914 a rozhořel se znovu po dvacetileté pauze. Nechám na jiných, aby hodnotili příčiny a hledali zásluhy a viny. Jen podotknu, že konflikt vznikl mimo jiné proto, že tehdejší politické elity podlehly ujišťování vojenských odborníků, že válka bude prudká, krátká a vítězná.

Mýtem o utlučení čepicemi byla poznamenána už válka prusko-francouzská v roce 1870. Už tehdy se osudně blamovali francouzští vojenští odborníci a katastrofálně se blamovali odborníci obou znesvářených stran. Historie oněch konfliktů je mimo jiné i historie katastrofálního rozporu představ vojenských odborníků, stratégů, a konečné reality.

Těm sedmdesáti letům následného míru jsme se těšili mimo jiné proto, že vojenští odborníci už neměli na chod státního stroje takový vliv jako v předchozí epoše. Hlavní vinu na rozpoutání války měli samozřejmě vedoucí politici a bylo by chybou si myslit, že všichni tehdejší předáci nesou stejný podíl viny. V druhém díle tragédie měl největší vinu Hitler a jeho pomahači, o tom nelze rozumně pochybovat. Zaplacená daň je strašlivá a dodnes tíživá, a proto vzpomínejme s úctou na všechny, kdo přišli na naše území na jaře 1945, aby Hitlerovu moc zlomili. A věřme, že se stane zapomenutou epizodou to, co tak nepříjemně zamlžilo toto letošní výročí.

Čas plyne a budou další výročí. Kéž by ta příští byla v duchu slušnějším a důstojnějším.