Jak dopadne mítink landsmanšaftu v Brně? Takovou otázku si klade hodně lidí. V jistém smyslu dopadl špatně dřív než začal. Organizované sudeťáctví nemá v Česku sympatie. Spojení landsmanšaftu s nacistickou minulostí je i přes propast osmdesáti let od konce války patrné. Na druhou stranu ale je mnoho důvodů, proč by „sudeťáctví“ nemělo být téma pro zralou společnost, žijící přítomností a ne minulostí. Reálný vliv sudetoněmecké krajanské spolky nemají. Benešovy dekrety patří minulosti a jejich oživení je mimo realitu. A hlavně, současnost nám předkládá tolik problematických témat, že patlání v křivdách osmdesát let starých je přinejmenším nadbytečné.

Přesto se to děje a veřejné vystoupení landsmanšaftu na české půdě nutně muselo vyvolat averzi u lidí, kteří z mnoha důvodů, leckdy osobních, minulost bolestně prožívají. Co ale je alarmující, je aktivizace politických sil, které z toho vytloukají kapitál. V čele stojí SPD Tomio Okamury, věrný to spojenec německé AfD, nahnědlé politické strany s programem absolutně protichůdným našemu usilování za posledních pětatřicet let. Tokijskému bojovníkovi za ryzí češství sekundují komunisté. Od jejich panství nás nedělí žádných dlouhých osmdesát let. Jen oni mohou mít tu drzost prohlašovat se za ochránce českých národních zájmů. Oni, kteří zrazovali republiku před válkou a po válce posloužili jako vykonavatelé moci sovětského teroristického režimu.

Pro tyto bez přehánění temné síly je typické, že se angažují proti prvořadým zájmům České republiky. Atmosféra kterou rozdmychávají kolem brněnského sjezdu nutně musí hodit stín na vztahy s naším sousedem. Mohlo by to mít nedobré důsledky, pokud dojde k vážnějším výstřelkům.. To co dělají je hanebné. Parazitují na pocitech a postojích, které mohou být u některých lidí specifické. Sjezd skončí, účastníci odjedou. Ale i kdyby k nim nedošlo, zápach nad zhoršenými vztahy dlouho zůstane.