Ministr zahraničí Petr Macinka odjel na Ukrajinu. Prohlásil tam, že je třeba jí pomáhat, že 99 procent Čechů má Rusko plné zuby a že muniční iniciativa musí pokračovat. Je to fakt nebo jsem si něco vysnil? Říká se tomu reálná politika. Ministr obrany Jaromír Zůna se taky seznámil s dokumentací a mluvil tak rozumně, že to vzbudilo úžas. Když to tak shrneme, a to máme teprve první dekádu ledna za sebou, tak jediný skutečný kolaborantský parchant je Tomio Okamura s Jindřichem Rajchlem v zádech. Nešikovně se jim snaží sekundovat Filip Turek. Svého maskota si Petr Macinka vzal na Ukrajinou s sebou, načež Turek neměl nic lepšího na práci než se postavit před čerstvě vybombardovaný barák a mudrovat na téma, že to zavinilo NATO. Že ten člověk opravdu nezklame prokázal úmyslem podat žalobu na prezidenta. Příběh bude opravdu dokonalý jenom tehdy, pokud si vezme právníka a tím právníkem bude Jindřich Rajchl.

Co dál, co říct k Česku po deseti dnech roku 2026? Jenom to, že podstatný bude reálný výkon vlády v reálné politice. Až budou voliči zkoumat vládou předložené účty, položka „Turek‟ bude zanedbatelná, pokud vůbec nějaká. Jak dopadne rozpočet? Protlačí vláda stavební zákon, který Fiala dal odstřelit a dopadlo to katastrofálním propadem výstavby bytů? Za nezájmu médií se na obzoru rýsuje – podržte se – rozumný koncept vypracovaný v Bruselu: takzvaný osmadvacátý režim, který umožní zejména začínajícím firmám obejít byrokratickou buzeraci národního státu a registrovat se na evropské bázi. Projekt se samozřejmě nelíbí národním institucím: to je jako když se zavedly samoobslužné pokladny v marketech a kasírky v pokladnách nemají co dělat. Ano, toto je krok k integraci, která má smysl. Jak se k tomu Babišova vláda postaví? Tohle by nás mělo zajímat, protože na skutečné hospodářské integraci závisí naše budoucnost.

Nezapomeňme, že u zrodu dnešní Evropské unie nebyla starost o zeleninové karbanátky a špunty plastových flašek, ale usnadnění práce, výměny myšlenek a volné proudění kapitálu. Jako ideál to zůstává, v praxi se to podařilo pohřbít a nahradit zelenými socialistickými nesmysly. Je „osmadvacátý režim‟ štika plovoucí proti proudu tupé evropské stagnace? Pokud ano, podpoří ji nová vláda? Zajímejme se o to.